Ethno

V ethno hudbě se užívají pravěké nástroje, u kterých by se mohlo zdát, že se na ně ani hrát nedá. Jsou to například hliněný buben, různě opracované dřeviny, kostěné píšťaly, zvířecí rohy, ulity, škrabky, hliněné zvonce, luk, rostlinné frčáky. Je mnoho etnik, které si s takovými nástroji vystačí. Vědní disciplína, která se zabývá zkoumáním etnické muziky, se nazývá etnomuzikologie. Tato disciplína zkoumá tradiční hudbu a hudební nástroje všech kultur. Zkoumání ethno hudby lze rozdělit na hudbu přírodních národů, lidovou hudbu a hudbu vysokých kultur. Do hudby přírodních národů se řadí hudba afrických národů a dalších kmenů. Je minimálně ovlivňována okolním světem. Znění hudby zaleží na důvodech, kvůli kterým ji určité kmeny tvoří. Například úplně jinak zní hudba, která se hraje před odchodem na lov a jinak hudba na oslavu narození potomka. Hudba úzce souvisí s rituály. Pokud jde o lidovou hudbu, tak typickým příkladem ethno hudby, se kterou se můžete setkat jak u nás tak i jinde je tradiční hudba Romů. Tato hudba je spojena s emocemi a obvykle se v ní zpívá o lásce, úctě, moudrosti či radosti. V kategorii hudby vysokých kultur může být například hudba typická pro Indii, která je úzce spojená s indickou vírou. Klasická hudba je dělena na tzv. rágy, což jsou skladby hrané v nějakou denní dobu, obvykle ráno nebo večer a mají souvislost s meditací. Dále pak bhadžany, což jsou indické duchovní písně a nakonec kathakáli, ve kterém jde o tradiční indické divadlo.