Salif Keita

Salif Keita (* 25. srpna 1949) je světově uznávaný afro-popový zpěvák a skladatel z Mali v Africe.

Vstoupil do života jako prokletý a nechtěný albín, odvržený vlastní rodinou (v Mali lidé totiž věří, že albíni přinášejí smůlu a nemoci). Rozhodnutím vydat se na hudební dráhu ale proti sobě popudil své okolí daleko víc. Pochází z královského rodu Sunjata Keity, zakladatele bájné malijské říše a coby zpěvák se najednou ocitl mezi grioty, profesionálními západoafrickými hudebníky, patřící mezi nejnižší společenskou kastu, což bylo pro šlechtického potomka neodpustitelné. Čelil nepřátelství i ze strany samotných griotů, aby jim zanedlouho dokázal, že svůj úmysl stát se hudebníkem nevnímá jako vykoupení, nýbrž jako životní cíl.

V 60. letech se stal členem dvou nejvlivnějších malijských orchestrů - Rail Band a Les Ambassadeurs - v nichž se podílel na zrodu moderní africké hudby. Jako jeden z prvních dokázal vidět za horizont: v roce 1987 natočil v Paříži přelomové album Soro, na němž definoval nový styl afropop. Ve sloučení elektronických nástrojů a nejmodernějších nahrávacích technologií s tradičními nástroji spatřoval možnost představit africkou hudbu v plné síle a zároveň ji dál rozvíjet, ať už po rockovém nebo popovém způsobu. Spolupracoval s Carlosem Santanou, Joe Zawinulem, Wayne Shorterem, Living Colour, Bonnie Raitt nebo avantgardistou Ryuichi Sakamotou a podílel se na celé řadě významných projektů.

Ke kořenům z nichž vyšel, oproštěný od elektroniky, se vrátil s vysoce ceněnými a úspěšnými alby Moffou (2002) a M'Bemba (2005) rozezvučenými pouze dřevenými loutnami, loveckými harfami a perkusemi. Se vším všudy na nich překonal sám sebe a donutil publikum po celém světě i na Colours ustrnout, sklonit se před jeho nezpochybnitelnou tvůrčí i hlasovou genialitou. Za celoživotní zásluhy pro africkou hudbu mu v roce 2004 udělili významnou cenu Kora Awards, africkou obdobu americké Grammy, na níž byl Salif Keita několikrát nominován. Veřejnými, natož politickými apely Salif Keita vždy šetřil. Na předloňském albu La Différence ale povstal s nesmlouvavou, osobní zkušeností podpořenou výzvou k zastavení diskriminace albínů. Lidsky a muzikantsky velmi přesvědčivé album obdrželo ve Francii tu nejvyšší hudební cenu Victoires de la Musique. Čím blíž ke stáří, přerůstá Keitova obdivovaná ekvilibristická hlasová pružnost v moudrou naléhavost. Sálá emocemi jako nikdy předtím a dokládá, že patří k největším žijícím umělcům Afriky.