Tereza Kerndlová

Víš je to dávno, potkával jsem denně holku z protějšího domu
krásnou, myslím na ni pořád jako právě teď

Jsem chycen, polapen, na dobro ztracen,
tvoje oči jsou pevná síť jsem do nich lapen,
toužím po ní od prvního okamžiku od první chvíle,
proč mě opouštíš když jsem dosáh cíle,
tolik let jsem čekal až prolomím hráz,
vrať se zpátky říkám, jen když vstanu tváří v tvář.
Usmíváš se záříš vždycky si tak milá,
strašně roztomilá, hezká, veselá a živá.

Ref.: Ale já, já jenom nevím jak
Já nechci, nevolám (heeej)
Už nejsem Tvá
Ty si dával a já brala ,ale to už vážně nejde
Tak nech mě prosím jít, je už pozdě vážně věř mi
Tak nech mě být
Ty jsi dával a já brala ,ale to už vážně nejde
Tak nech mě prosím jít, je už pozdě je už pozdě
Už nechci bejt dál sám

Den jako každej jinej opět kráčí sama,
jsem nahlodán odhodlán ústa otvírám,
usmívá se opět ze mě nevycházej slova,
chci zpátky jsem nervózní zkouším to znova.
Vím že je to ona klepe se mi celé tělo,
už nedokážu vyslovit to co by se mi chtělo
vím, že už mě nechce toho moje vědomí se bojí,
stále někde v koutku doufám, že o mě stále stojí.

Ref: 4x

Víš je to dávno, potkával jsem denně holku z protějšího domu
krásnou, myslím na ni pořád jako právě teď.