Schizofrenní souboj o nové Sunshine
Já (Přijímač): Hele, tak co říkáš nové desce Sunshine? Docela dobře to zní. Víc elektroniky, názvuky nu-rave a přitom hned rozpoznáš, kdo za tím stojí...
Nejá (Kritik): To každopádně. Inspirace celou tou barevnou teniskovo-mikinovou vlnou je naprosto jasná. Je to promyšlený od vizuálu - vem si jen ten font na coveru - až po texty, který jedou na generační vlně. První věc se jmenuje K.I.D.S. a jako ústřední heslo si zvolili „keep mthrfck kids dancin‘". Přijde mi, že se tím vlastně hlásej k cílový skupině super kůl děcek, což mi přijde trochu laciný...
Já: Chceš, aby pořád byli v podzemí, stýská se ti po časech Velvet Suicide. Jenže po šílenství, který se tehdy rozpoutalo kolem Moonshover and Razorblades už nebylo cesty zpět. A že hrajou pro mladší publikum? Co na tom, aspoň mají na koncertech pořádnou atmosféru a když už nic, tak ty děcka aspoň hudebně vzdělávaj. Byl bys radši, kdyby tvý mláďata poslouchala Kabáty?
Nejá: Přiznávám, že v tom je asi trochu snaha distancovat se od těch jalovejch let, kdy poguješ pod pódiem a neřešíš, co vlastně hraje (já to ale nedělal nikdy, vážně!). Táhne mi na třicet a prostě si na koncertech Sunshine přijdu jak důchodce. Ale jde spíš o to, že v tom jejich starým bordelu se schovalo dost chyb. Jak každou další desku víc uhlazujou, vylejzal na povrch - Karlův šedivej zpěv s obskurním přízvukem a hlavně fakt, že to všechno stojí na identických postupech. Kdysi se to ztratilo pod energií a člověk to neřešil.
Já: Karel (Buriánek) je pěvecky svůj, ale dává do toho nasazení a je rozeznatelnej, a to se počítá. Na písničky Suns nikdy moc nebyli, to koukej jinam. Já slyším hned několik hitů - K.I.D.S., Venom, Moon Rats. Energie tam je určitě víc než na předchozí desce Dreamer. Produkce na český poměry výborná.
Nejá: Jestli vidíš za hitem kus odrhovačky, pak máš pravdu. Hlavně poslechni si ty bicí, basu i kytarový riffy - pořád stejný. To už mám radši pomalejší věci, i když za tou divnou mollovostí skrývaj, že jsou vlastně nedodělaný, podobně jako na minulý placce. Třeba Don't Walk Away je moc povedená, až na totální vykrádání Joy Division, včetně dutýho zvuku a polétavých synťáků. Já hlasuju pro Blood Is the New Black, která trochu opouští vyjetý koleje. Tokyo Bassline má zase zajímavej stop-start motiv.
Já: Podle mě ta deska skvěle naplní setlist koncertů. Přesně tak to chtěli - dance, dance, dance! Definitivně upřednostnili zábavnost, protože všechny ty velký sdělení ti sou na prd, když lidi postávaj a drbou se na bradě.
Nejá: Velký sdělení? V písničce We Don't Believe in Hype, What About You? jedou trochu punk, ale celý je to absurní. Sunshine nevěřej na hype? A proč zdůvodňoval Karel přechod k X-Productions tím, že zajistí lepší promo. A co celá ta mašinérie Filteru, kterej je vytrvale tlačí? A proč frčí na vlně všech těch vyhajpovanejch kapel jako MSTRKRFT, Klaxons, Hadouken! nebo Shitdisco? Prostě takovýhle pózy si mohli odpustit. Hlavně, když to má Karel v rozhovorech totálně srovnaný.
Já: Na místní poměry to je velmi povedená deska a vlastně tady nemaj konkurenci.
Nejá: Na světový poměry nevidím jedinej důvod, proč dávat Sunshine přednost. Teda kromě toho, že je narozdíl od Klaxons nebo The Cure můžete slyšet na polovině českých fesťáků, kam je dobrý jít vybavenej předchozím poslechem.
PS: Negace měla navrch, ale nakonec je z toho českých 6/10.
