Chléb a hry podle Metalliky
Krom impozantního prostředí ovšem není ve filmovém záznamu místo pro překvapení, pokud nepočítáme úryvek z Marseillaisy, zahraný coby poctu francouzskému publiku před kompozicí Master Of Puppets. Kovářům stačí držet se svého kladiva a ověřeného repertoáru (Creeping Death, Fade To Black, One, Nothing Else Matters...), jen lehce doplněného čtyřmi písněmi z posledního alba Death Magnetic. Po léta obdobná dramaturgie, čtveřice (profesionálně) rozhněvaných mužů a chlapácká gesta, která svojí přepjatostí působí až legračně.
Na druhé straně, kam by se vlastně mohla kapela s tak usazeným repertoárem a svébytným zvukem posouvat? Když Hetfield rozezpívá chorál publika v Sad But True, jde z obrazovky skutečná síla, ať už si o Metallice myslíte, co chcete. Otázka je, zda ještě lze skupině spokojených více než pětačtyřicátníků věřit třeba výkřik pubertální agresivity Seek And Destroy, natočený původně v roce 1983. Rock sice má blízko k divadlu, ale jak by se vám líbil obstarožní Romeo?
Metallica v Mimoni - přibalte si dalekohled
Metallica si vybudovala pověst precizních muzikantů, nicméně i v řemeslném provedení se tu a tam dopustí propadů. Prozradily to i koncerty u nás, třeba hned ten první, brněnský. Ale před kamerami v Nîmes vše proběhlo bez zádrhelů. Žádné rytmické škobrty, opožděné nástupy nebo dokonce odzívnuté momenty, pouze v závěru koncertu (ve zmíněné Seek And Destroy) je z Hetfieldova hlasu cítit únava, projevující se nepřesným držením tónu. Což není zásadní výtka, Hetfield spíše zaslouží obdiv, že během výkonu na plné obrátky vydržel intonovat tak dlouho.
DVD (stejně jako poslední pražský koncert) dokazuje, jak velkou posilu pro Metalliku představuje služebně nejmladší člen, baskytarista Robert Trujillo. Právě on nalil do rytmiky spoustu nového paliva a na pódiu se mění v zuřící živel. Mimochodem, během rozhovoru je Trujillo milý, přemýšlivý, tichý. Ještě, že interview dávají členové Metalliky před koncertem, po koncertě by byl novinář vylekaný, že hned jak strčí hlavu do šatny, dostane pěstí. Platí předchozí věta o rocku a divadlu.
Je libo žabí stehýnka nebo Metallicu?
Záznam koncertu víc než dvouhodinovou stopáž DVD utáhne, leč bonusy se moc nevydařily. Pět fanoušků vyhrálo možnost natočit si vystoupení na kameru a z jejich záběrů byla sestříhána pětice krátkých, cca dvouminutových koláží. Nestojí za sledování. O něco zajímavější je rozhovor s kapelou, ač povětšinou vedený o obecnostech: Jak krásná aréna, jak radostný pocit z tolika věrných příznivců. Pramalá vada na kráse, kdo má čas dívat se na bonusy?
Konec dobrý, všechno dobré, historický amfiteátr nespadl a žádný z gladiátorů nebyl zabit. Fanoušci, jak v aréně, tak u obrazovky, dostali vrchovatě her a Metallica nešetřila nasazením, aby vydělala na chléb vezdejší. Komu by jedno DVD k ukrácení čekání na mimoňský koncert Metalliky (19. června, festival Sonisphere) nestačilo, může si objednat téměř paralelně vydaný, rozmáchlejší dvojdisk Orgullo, Pasión y Gloria: Tres Noches en la Ciudad de México.
Metallica vyvolala nepokoje v Bogotě
