Koncertní rok 2010: Festivaly, premiéry i otřepanosti, 2. pololetí
Č E R V E N E C
1. 7. Školní prázdniny odstartovali Aerosmith koncertem v O2 Areně, který vyzněl tak napůl. Se ctí odehráli svoje. Každý věděl, jaké pózy a písně očekávat, potěšily zvláště starší blues-rockové kusy. Zároveň - i když paměť může klamat - byly předchozí dva české koncerty nadupanější. Pánové Tyler, Perry a spol. se asi nešetřili, ale přece jen se projevila jistá únava?
3. - 6. 7. Královéhradecký festival Rock For People šlechtí odvaha orientovat se na aktuálnější (především kytarovou) scénu. Pořadatelé by mohli pozvat jednu-dvě zahraniční jistoty a plejádu ověřených domácích festivalových stálic, a pravděpodobně by měli stejnou nebo skoro stejnou návštěvnost při mnohem nižších nákladech. Ovšem oni nešetřili a dovezli řádku neokoukaných kapel, přičemž Muse představovali jen šišku na špičce smrčku. Editors, Subways a samozřejmě další z kategorie prověřených hvězd jako Prodigy, Morcheeba... Nabitý program.
Óda na Rock for People s britským přízvukem
13. 7. Manzarek and Krieger of the Doors nabídli v Kongresovém centru retro sebe sama a trochu sentimentu, ale vůbec to nebylo na škodu. Užitečná lekce z rockových dějin, když už ne živoucí realita. Čas vrátit nelze, ale slyšet naživo i 50% legendární kapely je lepší než nic.
13. - 25. 7. Zadarmo na špičkový jazz, toť i po pěti letech existence Bohemia JazzFestu neuvěřitelná a neuvěřitelně příjemná nabídka. Loňský high-light? Pravděpodobně fantastický Roy Hargrove na českobudějovickém náměstí. Trumpeťák s temnou závisláckou minulostí a figurkou střízlíčka, který přepral svoje démony a vypaluje sóla s věru obří silou. Nejlepší věci jsou vážně zadarmo.
15. - 18. 7. Autorův dlouholetý kandidát na nejpestřejší, nejobjevnější a zároveň nejzábavnější velký festival Colours Of Ostrava naplnil i loni dobrou pověst. Nešlo ani tak o hlavní hvězdy, jako spíš o čilé muzikantské hemžení „patro pod nimi", celkovou promyšlenou dramaturgii a pohodovou atmosféru. Netřeba se rozepisovat, pokud vás ohlédnutí zajímá, naleznete na stránkách t-music docela rozsáhlou reportáž.
Colours of Ostrava - v barvách a v pláštěnce
S R P E N
3. 8. Paco de Lucia a jeho suita flamencových hvězdných nomádů zahráli v po střechu našlapaném Obecním domě snad ještě lépe než minule v Kongresovém centru. Možná „jen" zásluhou prostředí, Paco přece podává standardně skvělý výkon, kdykoliv hrábne do strun. Ovšem každopádně jeden z nejžhavějších večerů léta, rozvášněná cikánská karavana uprostřed secesní nádhery, španělské nebe propalující se přes pražská mračna.
Z Á Ř Í
16. 9. Norská freak-folková bytůstka Hanne Hukkelberg v pražském Paláci Akropolis odehrála v požehnaném stavu decentně potrhlé a milé one-woman show. Dokázala, že severský nerovná se chladný. Kdo ji znal jen ze sférické písničky pro soundtrack k Narnii, musel se podivit nad šíří jejího výrazového rejstříku. Konečně zase přínosná premiéra.
19. 9. Znovuspojení jazzového saxofonisty Jana Garbarka a pěveckého kvarteta zaměřeného převážně na renesanční a barokní hudbu, ale i na modernu Hilliard Ensemble proměnilo neveselou historií zatížený památník na Vítkově v magické království hlasů a tónů. Stačilo zavřít oči a posluchač se stal účastníkem prolínání světů, harmonie sfér, klidu za hranicí věčnosti. Pro autora jeden z největších koncertních zážitků roku.
22. 9. Nejsem přítelem bombastického převlékání popu a rocku do symfonických kabátků, ale Maestro Sting svoji spolupráci s Royal Philharmonic Concert Orchestra ustál. Orchestrální aranžmá neničila původní energii Stingových hitů. Opravdu dodávala nové barvy aranžmá, nikoliv jen symfonickou mlhu někde v druhém plánu, jak tomu pohříchu často v podobných případech bývá. Orchestr doslova swingoval a rozjetý Sting působil jako v euforii.
Ř Í J E N
15. 10. Santana vypálil se svojí latin-rockovou úderkou krom největších hitů svojí kariéry i několik nových předělávek z alba Guitar Heaven. A dokázal vnést osobitost i do riffů tak notoricky známých, jako je Whole Lotta Love od Zeppelínů. Ano, možná je Santana dinosaurem, ale dinosaurem pěkně silným a stále životaschopným. O2 Arenu pěkně rozhoupal.
21. 10. Pamětníci Rypdal & Mikkelborg připomněli v Paláci Akropolis svoje zásluhy na experimentech prolínání jazzu s minimalismem, elektronikou a meditativními plochami. Hypnotickými strukturami vás dokáží poslat do říše snů i ve stavu naprosto střízlivém a bdělém.
L I S T O P A D
3. 11. Trochu jsem se bál pusté exhibice, ale Joe Satriani hrál v Tesla Areně nejen virtuózně přesně, ovšem i docela zábavně. Autor by uvítal více jeho dřívějších najazzlých a funky výletů na úkor obyčejných metalových hymnů, ale budiž. Z muzikantského technického hlediska obdivuhodné.
11. 11. Einstürzende Neubauten patří ke vzácným kapelám, o kterých lze napsat „čím starší, tím lepší". Ano, postrádají část někdejší poťouchlé divokosti, ale také už neslyšíte falešné tóny a oceníte jemnější zvukové struktury, vypointovanou ironii, nadhled. Někdo želí jejich ranných let, považuje jejich současnou podobu za vyumělkovanou a utlumenou, ale jde o otázku vkusu.
17. 11. I když ignorujeme povrchnost a záměrný nevkus akcí tohoto druhu, představovalo show Lady Gaga z hudebního hlediska nudu. Už proto, že narozdíl od takové Pink nemá Lady dostatek nosného písničkového materiálu, aby utáhla plnohodnotný koncert a tudíž musí vycpávat program vatou. Precizní práce designérů, choreografů, tanečníků, režiséra. Ano, slupka vypadala hezky. Obsah? Nikoliv shnilý, spíš žádný.
Koncert Lady Gaga: Pobuřující? Spíš legrační.
18. 11. V O2 Areně vládl Joe Cocker, železný a nezničitelný. Jeden z nejosobitějších hlasů a výrazů rockové a popové historie neztrácí sílu a jeho majitel nepotřebuje vzhled věčně mladého elegána a hromady pódiových efektů na to, aby vám jeho charisma podlomilo nohy.
Skromně výjimečný nebo výjimečně skromný? Zkrátka Joe Cocker v Praze.
19. - 20. 11. Festival BluesAlive v Šumperku každoročně poslouží jako léčba podzimních depresí. Blues smutek nepřivolává, ale zahání. Tentokrát se podařilo sestavit věru hvězdou soupisku účinkujících. Kultovní woodstocký veterán Johnny Winter opět udivoval svým zázračným vyléčením a slušnou formou. Corey Harris utáhne nabitý sál klidně sám bez kapely, nadnárodní NO Blues zůstávají nezaměnitelní svým harmonickým provazováním západní tradice s hudbou Předního východu.
21. 11. Navzdory přesycenosti muzikou z předchozích dnů, jazzová diva Dianne Reeves se v Kongresovém centru postarala o další z nadčasových zážitků. Hlas uhrančivý i sametový, elán mladice, dobře známý, ale osobitě uchopený repertoár legendární Sarah Vaughan a k tomu netradiční doprovod Pražské komorní filharmonie. Výsledek? Euforie.
P R O S IN E C
8. 12. Swans předvedli, zač je tomu volume. Veškeré potenciometry šly nadoraz doprava a proměnily Palác Akropolis v zahlcenou hlukovou katedrálu. Principál Gira obnovil kapelu prý nikoliv ze sentimentu, ale z poctivého tvůrčího popudu, protože se mu zastesklo po noise-rockových výrazových prostředcích z dob jeho začátků. Pamětník hypnotického a „něžného" koncertu v porevolučním Edenu nestačil valit oči - a ucpávat uši, aby rozeznal alespoň některé hudební linky. Šílené, ale přesvědčivé.
14. 12. Modelka, módní návrhářka, ovšem také dcerka jazzové rodiny a famózní interpretka standardů Andromeda Turre se v pražském Jazztime postarala o předvánoční zklidnění a jednu z nejpůvabnějších teček koncertního roku.
I kdyby letošní nabídka byla oproti loňsku poloviční, stačilo by to. Nicméně zdá se, že bude minimálně stejně bohatá.
