RECENZE: Snoop Dogg nepřekvapuje, ale umí potěšit
Ono je to logické. Snoopa je pořád všude plno. Už dlouho. Lidé se baví jeho skandály, reality shows etc. etc. A v hudbě mezitím dominují jiná jména, často jen rychlokvašky, co za měsíc zapomeneme. Ale teď jsou hot a lidé žijí čím dál víconím kouzelným "teď", které je nutí neustále se nechat okouzlovat novými a novými jmény a vzápětí je zapomínat. Snoop je stálice, kterou stojí za to nepřehlédnout uprostřed všech těch přeleštěných produktů. Snoop je opravdová osobnost a stále má co nabídnout.
Nové album Doggumentary mělo být původně sequel ke klasickému debutu Doggystyle. Což byl nepochybně hlavně marketingový tah. Hodně se mluvilo o intenzivní spolupráci s producentem a rapperem jménem Swizz Beats. Na Doggumentary nakonec nemá ani jedno instro. Drbalo se prostě hodně. Realitou byly jen tzv. Puff Puff Pass Tuesdays, kdy Snoop vypouštěl každé úterý (no ne úplně každé, ale prezentováno to tak bylo) na síť nový track volně ke stažení.
Pojďme od drbů směrem k jedenáctému Snoopovu albu Doggumentary. Pohled do tracklistu nám prozradí, že krom kratšího intra s Bootsy Collinsem se můžeme těšit na 20 regulérních tracků. To je slušná dávka. Rovnou mohu prozradit, že nudit se nebudete.
Tedy. Jasně. Některé tracky asi přeskočíte a už se k nim nevrátíte. Snoop totiž klasicky namíchal koktejl pro všechny. Kdo má rád tvrdší rap, ocení My Fucn House nebo Raised In Da Hood. Kdo radši funk, toho potěší Peer Pressure nebo We Rest In Cali a hlavně hostovačky Bootsy Collinse. Fanoušci RnB už dávno ujíždí na chytlavé El Lay nebo na "oldschoolově" znějící Wonder What I Do. Pro parkety všech klubů jsou připravené tracky Boom, Platinum a Wet, včetně "zeslušnělé" verze Sweat od Davida Guetty.
Kolem tracku Wet proběhla vtipná kontroverze. Britská královská rodina prý spekulovala, že by Snoop mohl vystoupit v rámci posvatebních oslav Williama a Kate. Moc se mi to nezdá, ale Snoop okamžitě prohlásil, že Wet je dárek pro oba svatebčany a moc rád jim udělá speciální performanci této ultrasprosté pecky. Reakce celého světa na sebe nenechala dlouho čekat. Od Snoopa se ovšem tenhle druh humoru očekává.
Za zmínku určitě stojí i jedna poměrně netradiční spolupráce. Když pomineme společnou věc s Gorillaz, je to track Superman s legendou country Willie Nelsonem. Nejen, že si v tracku notují se Snoopem, ale Willie Nelson je zde podepsán i jako producent. Ve vtipné dvouminutovce si oba dělají legraci sami ze sebe a vsadil bych malíček, že toho ve studiu víc vykouřili než nahráli.
Snoop je nejsilnější v tracích, které jsou pro něj typické - funkové samply, atmosféra slunné Kalifornie a humor - často podpořený nějakým provařenějším samplem. Daří se mu i tam, kde evidentně reflektuje aktuální trendy a minitrendy v urban music. Pomineme-li Sweat od diskotékového Davida Guetty, pak třeba This Weed Is Mine celkem jasně (i když ne prvoplánově) odkazuje k hitu (a v rámci hiphopové scény megahitu) Black & Yellow od Wiz Khalify. Ten ostatně v tracku hostuje.
Dojde i na hrdinu letoška Kanye Westa, který těsně před začátkem roku vydal své oslavované album My Beautiful Dark Twisted Fantasy. Pro Snoopa udělal bombu Eyez Closed a přiznejme si upřímně - kdyby v tomhle emotivním tracku Snoop Dogg vůbec nebyl, nic zas tak zásadního by se nestalo. Kanye tady kraluje, John Legend sekunduje a Snoop Dogg... je tam taky, no.
Snoop na albu Doggumentary nepřináší nic extra objevného. Snoop udělal kvalitní album. Tečka. Víc není potřeba dodávat. Kdo má rád black music, neměl by si ho nechat ujít. Fanoušci Snoopa už ho znají nazpaměť. Ostatní mohou klidně dál sjíždět Lady Gaga nebo pacholka Biebrojc.
