RECENZE: Beyoncé se bez otcovského dozoru zlepšuje
Hned v úvodní písni 1+1 potěší živé kytary a Hammondky, zkrátka plný, barevný sound. I samotná Beyoncé v téhle zvukové košilce působí životněji a živočišněji, nejen jako technicky dokonalý R&B „hlas bez osobnosti". Samozřejmě se pořád pohybujeme „pouze" v popových mantinelech. Ale o to jde, vyklouznout ve svém žánru ze sterilní stejnostejnosti. (Mezi námi, víte, kolik je sterilně stejnostejných jazzmenů?)
Ne, že by se hned vše povedlo. Balada I Miss You působí strojeně, přepjatě a přeslazeně. Jako krok zpět k „radio friendly" podbízivosti dopadla i účelová píseň ve středním tempu Party, přestože ji oživuje sympaticky civilní rapper André 3000 z právem uznávaného dua OutKast. Baladická a střední tempa mohlo zpestřit vícero svižnějších - což vůbec nemusí znamenat povrchních - kousků. Naopak producentských rukopisů („Swith" Taylor, Kanye West, Terius Nash, „Tricky" Stewart, Babyface, Antonio Dixon, Jeff Bhasker, Symbolic One...) z desky cítíme až příliš mnoho, ne každá pestrost je ku prospěchu věci.
Ale zase například relativně rafinované pěvecké uchopení líbivé melodie Start Over, uvolněný funky tep Love On Top, vibrující rytmus End Of Time nebo zechované kytary a smyčce I Was Here atp. vykazují minimálně kumštýřský rozhled. Rytmická bohatost dává za pravdu prohlášení Beyoncé, že si tentokrát vzala za vzor mimo jiné nigerijského afrobeatového velikána Felu Kutiho. Setsakra kvalitní inspirace, to by skeptický recenzent od Beyoncé nečekal.
Z průměru ční i singl Run The World (Girls), na kterém se autorsky podílel jamajský dancehallový DJ Adidja Palmer alias Vybz Kartel. Africké perkuse ještě přidávají skladbě na bojovnosti.
Zkrátka zdá se, že Beyoncé přistupovala k desce velmi svědomitě. A to nejen z obvyklého komerčního hlediska. Nespoléhá na první plán a fakt, že vybírala obsah alba z dvaasedmdesáti připravených písní, také leccos dokazuje.
Nerad bych, aby vznikl dojem přechválenosti. K přiblížení se soulové sofistikovanosti veličin jako Sade, Erykah Badu nebo Lauryn Hill vede dlouhá, možná nepřekonatelná cesta. Náročné soulové fajnšmekry možná Beyoncé zatím nepřesvědčí. Ale „4" může představovat první krůček. A rozhodně je jisté, že emancipace od rodiny Beyoncé prospěla.
