Alice Cooper: Nevstoupíš dvakrát do stejné noční můry?
Noční můra č. 2 pochopitelně památný titul Welcome To My Nightmare (1975) nepřekoná, ale to protagonisté vědí a ani se o nic podobného křečovitě nesnažili. Šlo o něco úplně jiného. Nápad natočit pokračování k dávnému elpíčku vzešel od producenta Boba Ezrina, kterému připadalo zajímavé zkusit ze současného pohledu navázat na někdejší koncept i na přerušenou spolupráci s Cooperem.
Ezrinův nápad se líbil i Cooperovi. „Dal jsem se dohromady s některými z tehdejších spoluhráčů, přidal nové lidi... a jsem velmi šťastný, že mohu zase spolupracovat Bobem," připustil v rozhovoru pro Radio Metal. A později ještě dodal: „To album je krvavější a dotaženější než původní Nightmare, ale zvuk je jak ze starých časů."
Retro? Do jisté míry ano.
Do jisté míry opravdu jde o retro. Nikoliv však úplně, nahrávka se neomezovala na výlety do minulosti. Na desce slyšíme spoustu ryze současných prvků. Třeba vokalizérem upravený hlas ve skladbách I Am Made Of You nebo The Congregation. Nebo syntezátory a smyčky ve vtipné parodii na bezduchý taneční pop Disco Bloodbath Boogie Fever.
Nicméně řinčivý rock'n'roll Ghouls Gone Wild nebo působivý kabaretní šraml se zlověstným podtónem Last Man On Earth, složený málem v duchu Kurta Weilla, opravdu připomínají zlaté časy Cooperovy kariéry v 70. letech. Staromilce určitě potěší i balada Something To Remember Me By nebo svižný, chytlavý retro kousek I Gotta Get Out Of Here. Ani nemluvě o bonusové cover-verzi podobného názvu a tématu, tedy o dávném hitu We Gotta Get Out Of This Place z repertoáru The Animals.
Pomáhali Ke$ha i country virtuóz
O kontinuitu s původní Noční můrou a hardrockovými časy se krom producenta starají třeba kytarista Steve Hunter nebo spoluautor písní Dick Wagner, za pozornost ovšem stojí i oni „noví lidé", které mistr hororového rocku zmínil v rozhovoru. Postavu Dámy v rudém v písni What Baby Wants ztvárnila popová zpěvačka Ke$ha - a vůbec to nezní špatně. O překvapení v podobě dvou brilantních kytarových sól se postaral i uznávaný country (!) virtuóz Vince Gill.
Příznivci „metalovější" části zpěvákovy diskografie možná nebudou návratem ke dřívější žánrové členitosti nadšeni, ale kdo měl rád i méně přímočaré Cooperovy tituly, třeba další z Ezrinových produkcí DaDa (1983), ten Noční můru č. 2 ocení. I když nevstoupíš dvakrát do stejného snu, abychom parafrázovali přísloví, i z nového hororu příjemně mrazí v zádech. To vše díky dostatku dobrých muzikantských nápadů a hlavně Cooperově smyslu pro dramatičnost - i pro humor.
