Tři sestry v aréně. Jak dopadl záznam večírku?
První disk zachycuje v podstatě klasickou podobu Tří sester, tedy bez orchestru, ovšem - podobně jako v případě DVD Dvacet let naživu (2006) - s řádkou hostů. Sestavu na pódiu posílili například Wohnouti, kteří vystřihli hudební klauniádu Už koluje fáma.
Došlo i na prezentaci „poeticky pojmenovaného" (říká Fanánek) tria MRD neboli Mafuny, Rosti Cermana a Daniela Krále, které zahrálo, jak napovídají už jména členů, směsku hitů Františka Sahuly a Synů výčepu.
Orchestrální ségry
Nezvykleji a zajímavěji vyznívá druhý disk, zachycující převážně písničky předvedené společně s Orchestrem a sborem Hudebního divadla v Karlílně. Když dirigent Martin Kumžák mávne taktovkou, vpády smyčců, dechů a sboru hity Sester opravdu po muzikantské stránce posílí a co je také důležité, nesetřou parodické momenty pro Fanánka a spol. typické. Aranžmá fungují, přitom překvapivě nedělají z pub rockových popěvků nic nabubřelého.
Pro orchestrální úpravy byly logicky vybrány spíše melodičtější písně ve volnějších tempech, kde obohacení o „vážnou" instrumentaci skutečně vynikne a neubírá na rockové energii. Koloratury v Lepších časech působí vyloženě vznosné, AIDA dostala doslova ten správný zvukový rozměr. Sovy v mazutu, ač původně málem unplugged, neztrácejí humor ani oděné do mohutného soundu.
Kapitolu pro sebe představují drobné aranžérské vtípky, jako například zadutí pozounů v DeDeRon, cover-verzi 99 Luftballons. Původní interpretka Nena by zírala. Karlínský sbor se rozpustile blýskl především v písni O strašlivé vojně s Turkem. A cajdáček Léto, oslazený velebnými běhy smyčců, nebo heroický závěrečný motiv v Zelené, se s orchestrem vyloupnou jako zdařilé parodie na normalizační pop.
Modlitba pro partu, toť dobře vybrané finále. Kapela si musela užít veliké zadostiučinění, když celá Aréna včetně křehkých slečen ukázala směrem k pódiu „ochrannou známku" Sester - kosočtvereček utvořený z prstů.
Přídavek, odehraný už bez orchestru, udělal příjemnou tečku za rekapitulací pětadvaceti let.
Falešný, ale náš
Jak dopadl záznam po „technické" a muzikantské stránce? Zvuk není špatný, i když ne všechny nástroje se ve výsledném mixu dočkaly potřebné zřetelnosti. Nejde ovšem o zásadní problém. Často sice zanikají Jarouškův saxofon a housle Franty Kacafírka, ale když nastoupí sólový part, dostanou potřebný prostor. Důležitější je, že kapela šlape.
Zajisté, Fanánek občas zapěje dosti falešně. Markantně třeba v cover-verzi hitu Iggyho Popa Candy alias Venda. Jenže ani tohle příliš nevadí, v poetice Tří sester jde přece o úplně jiné věci než o brilantní muzikantství. Opět - důležitější je atmosféra, nadsázka.
Kamerám se podařilo zachytit vše podstatné, co se na pódiu dělo. Zaplaťpámbu se nikdo nepokoušel o experimenty s obrazem. Když už se objeví nějaký zpestřující trik (třeba zpomalený černobílý záběr Fanánka nasávajícího pivko), je využíván střídmě a nebrzdí spád. Akorát hořící logo Tří sester prolnuté s pětadvacítkou, poletující nad sálem, pobaví poprvé, možná i podruhé, ovšem při opakování v každé pauze mezi písněmi ruší. Jde ovšem o prkotinu.
Jako bonus obsahuje 2DVD i dva videoklipy k písním Léto a Něco se musí stát. Pro fandy určitě milý doplněk, i když rozsah snímku ani nebylo třeba natahovat.
