RECENZE: Korn - The Path of Totality
Těch zhruba patnáct let, které uplynuly od dob, do kterých se Korn vraceli na albu Remember Who You Are, bylo znát. Výsledek ale fungoval dobře. Zhruba rok a půl po tomhle typicky „kořenovém" kousku přichází banda kolem zpěváka Jonathana Davise s pravým opakem. Šestého prosince vyšla deska The Path of Totality, která měla být svým způsobem přelomová.
Velmi povedený singl Get Up! lítal internetem a hitparádami už dost dlouho na to, aby dokázal přivézt pozornost k tématu, které se má na The Path of Totality realizovat. Samotné téma by se dalo sprostě bagatelizovat na „wua-wua-wua + Korn". Přesněji řečeno, skupina se rozhodla propojit novodobý fenomén elektronické hudby dubstep s metalem a vytvořila novou fúzi těchto původně nesourodých stylů.
Do studia si Korn přizvali několik významných dubstepových producentů a pustili se do práce. Kvákavých zvuků se zhostili třeba Skrillex, Noisia, Kill the Noise, Datsik, Feed Me, 12th Planet a další. Už zmíněná píseň Get Up! prozrazovala, že by tenhle pokus mohl zafungovat a potvrdil to i druhý singl Narcissistic Cannibal. Na obou těchto skladbách spolupracoval právě Skrillex - asi nejznámnější tvář dubstepu. Zůstávalo tedy otázkou, jestli kapela nevystřelila dva největší trumfy a zbytek alba nebude stát v jejich stínu.
Vůbec první zvuk, který se z desky ozve, je drum'n'bassová předehra skladby Chaos Lives In Everything. Člověku se v tu chvíli nechce věřit, že do přehrávače skutečně zasunul nové cédéčko Korn. Po chvíli navíc vybuchne dubstepová bouře, která je jen lehce podbarvená kytarou. Až první sloka Jonathana Davise posluchače ubezpečí, že je skutečně "doma". Avšak z údivu nebude vycházet ani zbylých čtyřicet minut.
Pokud si někdo nedovede představit Korny bez Munkyho hlubokých kytar a Fieldyho chrochtavé basy, bude mít možná problém se s touhle nahrávkou vypořádat. Z kytar se totiž po většinu času stává vyloženě doprovodný nástroj, jehož přítomnost je taková „aby se neřeklo" a basa jen lehce chraptí někde z povzdálí. V některých skladbách je dokonce obtížné jejich linky vůbec najít. Při poslechu ale rozhodně nepřichází pocit, že by zvuku něco chybělo. Naopak. Všechny ty dubstepové viby, basové breakdowny a syntetické zvuky udělají tolik bordelu, že se z toho doslova motá hlava.
Vedle Get Up! a Narcissistic Cannibal stojí za zmínku skladby My Wall, Sanctuary, Bleeding Out (tady překvapí klavírní linka, která se u Kornů objevuje snad poprvé), Way Too Far nebo Fuels The Comedy. Poslední dvě jmenované písně jsou přesně těmi, které člověka chytnou hned při prvním poslechu.
Genialita desky The Path of Totality spočívá v tom, že, i když se Korni vzdálili suveréně nejdál od své tradiční tvorby, pořád jsou to oni. A není to jen skvělými vokály Jonathana Davise, který mimochodem potvrdil, že je stále ve skvělé formě. Je v tom nějaký rukopis, který je čitelný od začátku až do konce.
Korni jsou na svém novém albu neuvěřitelně kreativní. Určitě tu nevzniká nová éra nu-metalu. Prostě se skvěle podařila syntéza metalu a trendy elektronické muziky. A výsledek má ohromnou sílu. Doporučuju poslouchat hodně nahlas. Rve to hlavy.
