The Kooks: Na Rock for People je strašně moc pěkných holek!

Mladí a úšpěšní The Kooks

Z části za to mohlo tropické vedro. Postupně se rozpovídal o svých hudebních začátcích, brzké slávě a popularitě. Chvílemi si ze všeho dělal legraci, ale některé otázky zodpověděl zcela vážně. Nakonec jsme skončili u chlapského povídání  o holkách a já jsem se rozhodně nenudil.

Pozdravil mě  „Čau, v..e, tak jak se vede“?
Jo, máte tady strašný vedro…) Můžeš se ptát na cokoliv…)

Byli jste mladí, založili skupinu The Kooks, nahráli první desku a prodalo se jí přes milion kusů. Jak jste to dokázali?

Jojo, mladý a krásný…hodně se změnilo...

Mladý, krásný a slavný… Jaký to bylo?

Hm, já nevím… popravdě bylo docela zvláštní stát se slavným tak mladý. Nad tím nemáš kontrolu, to nejde nijak dopředu naplánovat. Chtěli jsme být velká kapela, ale nenapadlo nás, že se to stane tak brzy. Měli jsme štěstí, napsali jsme slušný věci a sklidili velké ovace... V tu dobu byl v UK obrovský hudební boom, přicházelo hodně nových věcí, alternativních skupin a my jsme toho byli součástí. Chápeš. Z toho jsme byli šťastní.

Skupinu jste založili už na univerzitě...

Jo.

Jaký to byl studentský život, když jste rozjeli vaší kariéru?

(smích) Prostě to bylo takový zvláštní, měl jsem hodně kámošů, bylo nám 18 a neměli jsme moc prachy a potom je máš a změní se to. Spousta fanoušků za mnou chodila na univerzitě pro podpisy a bylo to dost náročný. Bylo těžký se tomu vyhnout, ale správní fans tě podpoří a chápou to. A složitý to je s holkama, s přítelkyněma… chápeš…(smích) holky  a ta žárlivost…(smích)

Takže po tobě začaly šílet mladý holky…

No proto je lepší být single.

A co jsi všechno získal díky hudbě, popularitě? Co ti to vzalo…

Hmmm…já nevím. Muzika je stále součástí mého života, stále životní cestou a to se nezměnilo. Ale je to jiný, když se hudba stane tvojí prací. Vždycky jsme proti tomu osobně bojovali, chápeš…Chtěl jsem od začátku mít z psaní hudby dobrý pocit a cítit dobrý pocit od fanoušků, ale je to jiný.

Podepsali jste kontrakt s Virginia Records, obří nahrávací společností. Myslíš, že to je jednodušší cesta dělat hudbu než třeba s malým nezávislým labelem?

Já si to tak nemyslím, že to je o té cestě. Hlavně je to o tvojí mentalitě. BMI nebo Virgin jsou ty největší společnosti, ale nabízí také nejlepší podmínky. Chceš hrát alternativní hudbu, ale i ta se dá dělat dobře komerčně. Každá skupina potřebuje svoje zázemí a Virgin Records nám zajistil skvělý podmínky. No a dostali jsme se k správnému člověku, Tony Hoffer byl tím, kdo nám dal ten správný směr.

Kapelu jste pojmenovali po názvu písně Davida Bowieho „Kooks“. Je pro vás taková legenda nebo jste jenom slyšeli ten song a líbilo se vám to jako název?

To my ne, byla to jedna holka a jednou jsme kecali, byli zhulený a ona to řekla a nám to přišlo přirozené. Miluju Bowieho a speciálně Hunky Dory celkově ovlivnila můj pohled na hudbu a přijde mně naprosto fantastická.

Jsou tyhle britské „klasiky“ pro tebe motivací?

Určitě, určitě, snažíme se z toho vycházet a nějak to modernizovat, posunout to dál dopředu. The Kinks, Stoni,  Buddy Holly, Bowie… tenhle pravý old school nás všechny ovlivnil. A my to chceme hrát ještě rázněji. Vždycky jsem si z nich bral příklad.

Dneska jste tady podruhé, na velikém festivalu, velké hvězdy, baví tě to tady?

Zatím jsem se jen prošel kolem, ale jasně, že si to všechno prohlídnu. Chci si projít stage, stany, je to tady pěkný. Všechno je skvěle zajištěný, všechno funguje. Akorát je horko... Ale po koncertě se tady zdržím pár hodin a pak se půjdeme podívat možná ještě do města. Chci si užít dobrou atmosféru festivalu.

A kouknout na pěkný holky…je jich tady hodně!
Strašně moc a hodně pěkný! Co jim mám říkat? Čau, že jo…

Jasně, a že je moc krásná holka...
Jasně… čau, krásná holka... Poraď mi něco drsnýho, sprostýho…

A budeme to dál nahrávat?
Radši ne, ale řekni mně něco fakt drsnýho!