Pražská párty s Gesslem? PERfect!
Per Gessle odstartoval své evropské klubové turné přesně před týdnem ve finských Helsinkách. O tom, jestli je to šňůra k aktuální desce Party Crasher (recenzi najdete zde), by se dalo polemizovat... Všeho všudy z ní totiž hraje dva songy. Charizmatický sympaťák tak dostál svých slibů a představil se především jako The Man From Roxette. Stejně tak ale stihl zrekapitulovat svou veřejnosti méně známou sólovou kariéru, ve které mu to však sluší podobně jako výstavní natupírované palmě v 80's a blonďatému lvu v 90's.
Lucerna - plus, mínus... aneb pozitivní handicap
Česká metropole byla pátou zastávkou na programu turné. To, že se nad ostatními kluby bude pražská Lucerna tyčit jako nablyštěný klenot, bylo jasné už dopředu. Kultovní místo české hudby, jehož kouzlu už podlehli Louis Armstrong, Tina Turner, Joan Baez, John Mayall nebo Kraftwerk, však pro tentokrát válčilo na obou frontách.
Zatímco ostatní vybrané prostory pojmou kolem tisícovky lidí, v Lucerně působí takovýhle zástup fanoušků přinejmenším rozpačitě. I z tohoto důvodu bylo o poznání těžší v sále vykřesat tu pravou živelnou atmosféru, sobí hudební expres však bojoval statečně a celkem obstojně si s tímhle handicapujícím pozitivem poradil.
Večer načal předskokan Martin Josefsson alias Martinique. Za svůj výkon byl odměněn velkým aplausem, i když, nutno podotknout, až při svém odchodu... Krátce po půl deváté už na pódium nastoupila hlavní hvězda večera. Per Gessle a jeho banda ve složení tří ex-Roxetťáků klávesáka Clarence Öfwermana, bubeníka Pelleho Alsinga a kytaristy Christoffera Lundquista doplněná o vokalistku Helenu Josefsson a basáka Magnuse Börjessona nastartovala pořádnou koncertní jízdu hitovkou Dressed For Success. Rozverný singl z průlomové Rox-desky Look Sharp! (1988) pražské Lucerně slušel a jako správný otvírák nakopnul přítomné publikum, počáteční nervozita byla rázem ta tam.
Svět podle Gessleho a jeho vodováhy
Druhý song v pořadí Drowning In Wonderful Thoughts About Her z desky Son Of A Plumber (2005) zapátral jako první v anglicky švitořící sólové kariéře švédského hudebníka. V celkovém součtu se pak Gessle do montérek navlékl ještě čtyřikrát. Na nejkytarovější sólovku The World According To Gessle (1997) se dostalo hned vzápětí díky písni Stupid. Do svého světa pak zpěvák fanoušky pozval i skrze pilotní singl Do You Wanna Be My Baby?, který už českým příznivcům zahrál jednou - v pořadu Na vlastní nebezpečí, kam zavítal v rámci svého promo turné.
Na švédskou kolegyni Marii Fredriksson pak Gessle v úvodu zavzpomínal se silným roxetťáckým trojblokem. Zatímco power balada Wish I Could Fly vnesla do řad publika první zklidnění, úžasně našlápnutý song She Doesn't Live Here Anymore patřil k nejdivočejším a podle reakcí publika i nejlepším okamžikům celého večera. Letoun z desky Have A Nice Day (1999) 7Twenty7 už takový ohlas neměl, pilně se podepisující zpěvák nám však při po-koncertním meet and greet prozradil, že právě tenhle song byl pro něj v Lucerně „the best".
Ale zpátky k Gessleho sólovkám. Vedle hasáku a vodováhy ze svého instalatérského šuplíku vytáhl ještě baladu Late, Later On a nečekaně příjemně znějící odrhovačku I Have A Party In My Head. Písni, která na desce působí fádně a monotónně, vtiskla její živá podoba šmrnc a originální kouzlo. Ve druhé části koncertu pak zabodovala ještě odpichovka Are You An Old Hippie Sir?, která potěšila nejen všechny dětské zahradníky...
Kapela si svůj pražský koncert už od samého úvodu viditelně užívala. Per šlapal zelí snad ještě vehementněji, než je u něj obvyklé, rozhazoval úsměvy na všechny strany a vyžíval se ve vycházkách vstříc publiku. Z celého bandu byla cítit pohoda a radost z hraní. Zhruba jeden a půl hodinový výlet a příjemný [rok set] prostě fungoval na výbornou.
Galské žáby a Castro vstup zakázán
Jak už byla řeč, svou aktuální retro diskotéku Party Crasher Gessle představil prostřednictvím pouhých dvou songů. V samém úvodu večera to byla „roztleskávačka" Party Pleaser, která se zařadila k nepříjemnějším momentům show. Stejně tak libozvučná melodie pohodovky Doesn't Make Sense, která však v hitové kanonádě možná trochu zapadla, sklidila velký potlesk. I proto je škoda, že svému párty DJjovi Gessle nevyhradil větší prostor. Setlist sice není nafukovací a fanoušci se jasně nechali slyšet, že zejména písničky Roxette jsou ty, které by zase po letech rádi slyšeli... Ale fakt, že nezazněla ani pilotní vypalovačka Silly Really, je vážně docela silla. Stejně tak dýchánek s galskými žabožrouty - Kissing Is The Key nebo kubánská pohoda Breathe Life Into Me rozhodně mohly stát za to...
Víc jak polovinu setlistu tak tvořily méně či více známé hity úspěšného tandemu světové pop music... Největší otazník visel nad skutečností, jak se Per vyrovná s pěveckými party. Hlasové „pravomoci" byly v kapele Roxette vždycky jasně rozdělené... Hlas Marie Fredriksson s úctyhodným rozsahem a krásným zabarvením dominoval většině písní. Možná trochu paradoxně odbručel největší hity kapely The Look a Joyride téměř výhradně sám Gessle, většinou však jeho party pouze dokreslovaly jednotlivé skladby.
Zpěvák však vskutku překvapil. Pavarottiho sice netrumfnul, dokázal však, že i on je dobrým zpěvákem, který umí díky osobitému kouzlu a podání zaujmout a zabodovat. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi při jeho It Must Have Been Love bude běhat husí kůže po zádech. A to sprintovalo celé hejno... O něco hůř, i když stále s hlavou vzhůru, se Gessle popasoval i s působivou baladou Listen To Your Heart nebo závěrečnou Queen Of Rain.
Jediným koncertním přešlapem bylo zařazení písně C'mon, prvního přídavku. Přestože byl duet Gessla s heliovým balónkem neopakovatelným zážitkem, dal by se oželet... Naopak skvěle zpěvák působil v jediném coveru večera z dílny Tommy Boyce a Bobby Harta. Song (I'm Not Your) Steppin' Stone proslavili legendární Monkees, kteří ho zařadili jako B-stranu svého kultovního singlu I'm A Believer.
Když hity, tak s vráskami...
Zatímco IKEA je švédskou jedničkou, co se dřeva týče, hitové fabrice šéfuje právě Mr. Gessle. Pražské vystoupení toho bylo důkazem. I proto večer podle předpokladů ovládly ty největší roxetťácké pecky. Úderné pecky Dangerous, Joyride a zejména pak The Look neztratily ani po letech na své síle a potvrdily tak reputaci dlouho znějících nestárnoucích hitů, kterým přibývající vrásčitost neubližuje, naopak jim dodává kouzelný nádech nostalgie.
Je škoda, že se evropské publikum často brání neprobádaným vodám a tvorbě, za kterou nestojí velké jméno potažmo milióny prodaných desek. Tedy ono za ní stojí, bohužel však jen z poloviny... Per Gessle v Praze dokázal, že i to „ETTE" má něco do sebe a rozhodně stojí za pozornost. Je už ale jenom na vás, jak naložíte s pojmy poloviční a polovičatý...
V pondělí zveřejníme druhou část fotogalerie a koncertní klipový „speciál", který vám přiblíží pražský koncert nejen z pohledu fanouška, ale i pomocí „best czech beer" rozjařené kapely... Jedna ukázka hovořící za vše.
Fotogalerie: Iva Marešová
