10 největších českých koncertů všech dob

I řeč suchých čísel samozřejmě může zkreslovat. Návštěvnost koncertů závisí také na výši vstupného. Leckdo by raději zašel třeba na Iron Maiden nebo Metalliku, ale nemá na drahý lístek a tak se „spokojí" s Kabáty a nejlevnějším lupenem na Vypich, míň než za čtyři kila... A také na vhodnosti termínu vystoupení (nedej bože, aby se čas koncertu kryl s fotbalem nebo hokejem), na počasí, dostupnosti a oblibě místa konání, momentální ekonomické situaci „cílové skupiny obyvatelstva", konkurenčních koncertech v okolí a stejném období, neb málokdo může zacálovat dvě drahé vstupenky za měsíc...

Nezařazovali jsme ani festivalové koncerty, kde lze těžko měřit konkrétní návštěvnost jednotlivých scén. Navíc počet návštěvníků závisí na celkovém programu festivalu, jeho popularitě a „zavedenosti". Nicméně statisticky vypadá věc následovně:

10. Madonna

13. srpna 2009, Praha, areál Chodov - 42.000 diváků

Popová ikona předvedla přesně to, co se dalo čekat. Především brilantní výpravu. I falešný zpěv, zvláště v závěrečné části koncertu. Pozlátková kýčovitost patří k věci. Fanoušci asi neměli důvod ke stížnostem, tedy krom stížností na zpoždění a zmatky kolem vstupu do areálu.

9. Bratři Nedvědovi

21. června 1996, Praha, Strahovský stadion - 60.000

Propagaci koncertu tenkrát provázel poněkud za vlasy přitažený, mindrákem čpící slogan „co zvládnou nějací Stones, to umí domácí folkaři taky". Navíc koncert Nedvědů počtem hostujících muzikantů připomínal spíš festival. Ale pokud si chtěl někdo připomenout doby největší slávy festivalu Porta (kde se ovšem hrála i kvalitní folková „alternativa") s magickou atmosférou desetitisíců stejně naladěných duší, na koncert zjevně vyrazil. Přestože pohnutky strahovské akce nevyzněly moc kamarádsky, jako spíš tržně. Folk býval okouzlující právě svojí čirostí, která v megalomanském projektu vzala za své.

8. Kabát

12. září 2009, Praha, Vypich - „více než" 60.000

Pisatel není zrovna ctitelem kapely, ovšem návštěvnost svědčí minimálně o tom, že Češi svým Kabátům rozumění. Kabát prostě dokáže velké části rockové populace mluvit z duše, vystihnout společné téma. Howgh.

7. Elán

20. září 2003, Praha, Letenská pláň - 75.000

Sentiment, sentiment, sentiment. A ještě jednou sentiment. Ti, kteří dospívali v 80. letech, přišli zavzpomínat na doby, kdy vývoj rocku a popu v našich zemičkách rozhodně neprobíhal přirozeně - a oni jako poslední Čechoslováci to na potvoru slízli v citlivém životním období. (Něco o tom vím.) Když pak nějaká kapela působila aspoň trochu „normálním" dojmem a ne jako stranický úkol ve stylu „pobavte ty naše mladé něčím nezávadným", mohla se stát málem mluvčím generace. Ještěže podobný monstrkoncert neuspořádal Janeček. Možná bychom se divili, jak by měl nabito. Ošklivá představa.

6. U2

14. srpna 1997, Praha, Strahovský stadion - „více než" 75.000

První a bohužel jediný koncert irské čtyřky v Česku. Od té doby, ač proběhlo ze strany pořadatelů několik pokusů U2 nalákat, už se u nás nenašla žádná plocha „dostatečně velká", aby pojala Bona Voxe, jeho suitu, aparaturu a věrné posluchačstvo. (Na Strahov by se údajně musel probourat větší vjezd.) Že by vám nevadilo, kdyby U2 zahráli jako za starých časů s trochu skromnější výpravou? Obávám se, že tenhle argument u nich neobstojí. Spíš se na mysl dere cosi o megalomanii.

5. Rolling Stones

27. července 2003, Praha, Letenská pláň - 80.000

Zasloužilých harcovníků Stones už se na vyšších příčkách žebříčku největších koncertů nezbavíme. Jejich vystoupení na Letné nedopadlo špatně, ale nejlepší byla, dle skromného názoru pisatele, jiná dvě setkání s „největší rock'n'rollovou kapelou světa". První koncert na Strahově (viz dále) a záměrně „komorní" vystoupení v pražské Sportovní hale.

4. Rolling Stones

18. srpna 1990, Praha, Strahovský stadion - 100.000 (ale pravděpodobně více)

Koncert vpravdě legendární. Nezapomenutelný už kvůli okolnostem. Komunisti se odvalili, totalita padla. I když to dnes zní jako sentimentální fráze, ve vzduchu byla cítit svoboda. Právě Rolling Stones, „zakazovaná kapela protispolečenského, destruktivního, démonického (bla bla bla) kapitalistického rocku", jak dštili síru socialističtí mravokárci, se stali jedním ze symbolů oné svobody. Kdo by si ještě před rokem odvážil pomyslet, že si prostě bude moci svobodně koupit lístek a normálně JÍT NA STOUNY, kteří navíc zahrají v Praze? Málokdo tušil pozdější peripetie našeho státečku - a už vůbec nikdo si tím nekazil optimistickou náladu. Uprostřed koncertu se strhl déšť, ale ani jsme si ho ve stavu roztančené euforie nevšimli. Životní zážitek.

Jedna docela známá anekdota, ale neodpustím si ji. Když se manažer Stones zeptal Vládi Mišíka, kterého si kapela vybrala do role místního předskokana, jestli není z hraní před tolika lidmi nervózní, utřel ho domácí klasik konstatováním, že ani ne. Vždyť na památné letenské manifestaci v listopadu 1989 měl tak tři čtvrtě miliónu posluchačů...

3. Pink Floyd

7. září 1994, Praha, Strahovský stadion - 115.000

A kdyby se spočítali lidé, postávající na kontejnerech v okolí stadionu a zírající skrz průhledy tribunami (krásně jste viděli celé slavné kruhové promítací plátno nad pódiem a z určitého úhlu, pokud jste měli štěstí na dobrou popelnici, i celé pódium), počet diváků ještě o pár tisíc naskáče. Ale to se nepočítá. Každopádně precizní ukázka floydovského divadla i hudby, ač bez hlavního „Pinka", autora většiny repertoáru Rogera Waterse. Ale toho jsme později mohli shlédnout na sólových koncertech.

2. Michael Jackson

7. září 1996, Praha, Letenská pláň - 120.000

O mrtvých jen dobře. Praha měla štěstí, že Michaela, bezesporu mimořádně talentovaného muzikanta, stihla v dobách, kdy byl ještě konzistentní.

1. Rolling Stones

5. srpna 1995, Praha, Strahovský stadion - 130.000

Ano, jak jste správně tušili, největšími tahouny zdejších pódií dosud zůstávají Stones. Druhému strahovskému koncertu už pochopitelně chyběla příchuť zakázaného ovoce, na komunistickou cenzuru se rychle zapomínalo, šlo o „normální" návštěvu show - ale tak to přece má být, ne? A Stounům to tehdy - a ještě dvakrát poté - (narozdíl od jejich pátého zdejšího vystoupení, brněnského propadáku) skvěle šlapalo.

Důležitá poznámka na závěr

Ačkoliv počty návštěvníků jednotlivých koncertů jsou čerpány z oficiálních zdrojů (materiálů pořadatelů, stránek samotných kapel, majitelů či správců stadionů), neznamená to, že musí být 100% pravdivé. Návštěvnost leckdy zkreslují pořadatelé směrem dolů (kvůli honorářům v přepočtu na platícího návštěvníka, daním; bývají odečítáni akreditovaní novináři a neplatící hosté - třeba zaměstnanci sponzora, což může hodit pěkných pár tisícovek rozdíl), kapely zase směrem nahoru... Některé odhady se liší doslova propastně.

Dva příklady. Materiály o Strahovském stadionu uvedené na české Wikipedii uvádějí, že na Aerosmith v roce 1994 přišlo „cca 150 tisíc lidí". Kdo tam byl a porovnal „hustotu" diváků na Aerosmith se zaplněním ostatních koncertů ví, že jde o zjevný nesmysl. Hádám maximálně čtyřicet. Ne tak markantní, ale přesto vážný rozpor najdeme i v „číslech" prvního koncertu Guns N'Roses v roce 1992 s předskakujícími Soundgarden a Faith No More. Prý 60 tisíc diváků, ale racionálnější odhady hovoří spíš o polovině. Realitě by měl nejvíc odpovídat uvedený seznam, jenže kdo ví?

A netřeba dodávat, že návštěvnost a kvalita jsou dvě různá měřítka. Pro mnohé z nás ty „největší" koncerty proběhly v klubech.