3 woříšky pro Wohnouty

V prvním díle došlo na graviditu veverek, milionáře nechatrčové nýbrž klipové, Myši na polštáři pana Starky nebo nevydařený ŘáholecTek. Příští týden uveřejníme druhé pokračování rozhovoru, kde se mimo jiné dozvíte, jak se kapela Wohnout dostala až k Jean-Claude Van Dammovi.

Jak se dneska máte?

Matěj: Máme se tisíc dvacet devět hektopascalů. Oblačno.

Jirka: Plus mínus, takový moderní výstřelek dnešního světa, takže víceméně to není špatné.

Hodně vašich rozhovorů začíná otázkou, proč jste se pojmenovali Wohnout. Tak jinak, proč nejste Hromosvod?

Matěj: Protože Hromosvod je příliš dobrý název. Také jsme o něm uvažovali... Vlastně jsme původně měli být Hromosvod.

Jirka: My jsme se totiž chvilku Hromosvod jmenovali...

Matěj: Tak. Ale pak na nás chodilo hrozně moc lidí. Byl to název jako řemen a kapela špatná. Tak jsme se přejmenovali na Wohnout, ať je to celé hodně špatné... Dali jsme na vox populi.

Pojďme ke Kartonu veverek. Vaše alba mají vždycky zvláštní názvy, ale proč zrovna veverky? Proč ne jiné zvířectvo?

Matěj: Protože my, kromě toho že děláme do hudby, fušujeme i do cigaret. Zavádíme za trh novou značku Veverka smokes, takže je to vlastně skrytá reklama. Nebudu o tom moc mluvit, ale brzy se Veverky objeví na trhu a to budou kartony Veverek, kamióny Veverek...

Jirka: Počítáme, že by to mělo být tak „donazimy".

A budete je rozdávat na turné?

Matěj: Na turné je budeme prodávat, ale jen ti, kteří vykouří před koncertem karton, tak si budou moct poslechnout bývalou kapelu Hromosvod.

S Greenpeace zatím problémy nemáte?

Matěj: Naopak, Greenpeace nás sponzorují. A od března, kdy veverky zabřeznou, budeme držet hlídky. Takže když člověk půjde třeba do Kunratického lesa, narazí tam na nás. Budeme mít takovou placku „Nerušit veverky".

Jirka: Já budu na Olšanských hřbitovech, tam je veverek nepočítaně.

Matěj: Máme domluvené vysoké pravomoci, můžeme kontrolovat občanské průkazy a dělat ankety, kdo viděl gravidní veverku...

Tak teď už opravdu k cédéčku. Jste první „digitální" - nemáte z toho trochu strach?  Přeci jen je rozdíl, když to udělají Radiohead v Anglii, máme tu trochu jiný systém, jiné povahy lidí... Máte zprávy, jak si album vede?

Matěj: Máme a vedeme si velice dobře. Zprávy jsou veřejně dostupné na stránkách t-music, každý si tam může kliknout a zjistit, jak jsme na tom. Každopádně včera tam bylo 130 tisíc. Takže děleno 4, to je celkem slušná sumička...

Jak to - děleno 4?

Matěj: Jak to myslíš? Chtěla bys snad taky?

Jirka: Vím, kam míříš, ale to je tak, že Kuba (pozn. red. Jakub Kohák) s námi hraje zadarmo. On vlastně, já nevím, jestli se to ví... ale on je milionář. Strašně si nahrabal klipama, které dělal pro české kapely.

Takže děleno čtyřmi už na něco vydá, třeba na pár rohlíků...

Jirka: Na pár tvrdých rohlíků pro veverky...

Je tam částka, kterou průměrně lidi dávají? Kolik je minimum nebo maximum?

Jirka: Minimum je samozřejmě nula, ale průměrně to vychází tak na 23,60 Kč.

A maximum nevíte?

Matěj: Nevíme. Chtěli jsme jít příkladem a dát si každý deset tisíc, ale musíme počkat, až nám přijde honorář za Veverky.

A kolik byste si dali vy?

Matěj: Tak těch 1300.

Jirka: Já to mám každý den jinak. Třeba v pondělí bych si dal kolem 900 a ve čtvrtek 1700.

Matěj: Mně se deska taky líbila víc v neděli než třeba ve čtvrtek. Většinou se mi o víkendu líbí víc.

Jirka: To by chtělo také prozkoumat, kolik které dny lidi dávají.

Matěj: Každopádně doporučení pro další kapely: Vydejte desku vždycky po výplatě. Když ji vydáte před výplatou, tak to jde dolů.

Nebo třeba po Vánocích...

Matěj: V lednu jsou lidi vyčerpaní... Rozhodně navrhuji: po výplatě, mít na hromádce deset tisíc a dát litr za naši desku.

Když jsem pročítala fóra, překvapilo mě, že někteří fanoušci reagují spíš negativně.

Matěj: Taky se tomu divíme a asi si je najdem. Aby nám to řekli do očí.

Takže přes internet...

Matěj: Přes internet si na ně posvítíme, baterkou...

Jirka: A přizveme si k tomu soukromou firmu, četníky...

Matěj: Martina Tomsu.

A bude to vypadat jako ve vašem klipu.

Matěj: Přesně tak... Sraz s nespokojenými lidmi je příští týden ve tři hodiny odpoledne u Máje. A suspenzory s sebou.

Jirka: Pro jistotu.

Pokud jde o cenu alba - za které album, které máte doma, byste zaplatili nejvíc?

Jirka: Málokdo ví, že akademický malíř Kristián Kodet vydal cédéčko se svými písničkami, kde hraje na zobcovou flétnu a zpívá. Je to pro mě jedna z nejzásadnějších desek. Dal bych za ni klidně dvacet stovek.

Matěj: Já mám limit 650 korun, to jsem dal za desku nejvíc... A byl jsem trošku zklamaný. Vydal to Rumcajs. Byl to záznam ŘáholecTek 2005. Špatný zvuk, samé žaludy, celkově děsný...

A naopak album, za které byste nedali nic nebo by vám naopak museli platit?

Jirka: To jsou třeba Radiohead, Coldplay, Metallica... Toho je strašně moc.

Materiálu na Veverky bylo hodně a nevešel se na jednu desku, proto po prázdninách vydáváte další... Bude to jako „béčková Veverka"?

Matěj: Bude to taková menší Veverčička, ale ne béčková. Nebude tak veliká, nebude tak zrzavá, ale pořád to bude veverka z třídy veverkovitých. Takže já bych ji nepodceňoval, ona si své místo na slunci vydupe.

Jirka: Ale pozor, zas bych ji ani nepřeceňoval... ale zároveň to není béčko.

A není to kachna, vyjde po prázdninách?

Matěj: Není to kachna, je to veverka. Je jasný, že už jí teď dáme jiný název, ale vyjde po prázdninách, tentokrát už na normálním cédéčku.

Ale co kdyby se tohle osvědčilo?

Jirka: Tak se udělá ještě další, ta vyjde na fonografickém válečku.

Matěj: My teď budeme zkoušet, co se nejvíc osvědčí.

Pojďme k vašemu originálnímu klipu Jak moc byla ta bitka hraná?

Jirka: Trošku hrané to bylo na začátku...

Matěj: A potom už to šlo spontánně.

Kdo měl největší šrámy?

Matěj: Bubeník měl zlomená žebra.

Jirka: Jeho bratr měl naraženou kostrč. A já měl tady trošku poškrábaný nehet... (ukazuje)

Na desce je čtrnáct písniček, vznikaly zhruba v průběhu dvou a půl let. Z jakého množství jste vybírali?

Matěj: Vybírali jsme z 375.

Mluvme už vážně...

Jirka: Ale to je pravda.

Matěj: A jsou to samé hity.

A podle čeho jste vybírali?

Matěj: Rozpočítávadlem Ententýky.

To by trvalo hodně dlouho ententýkovat do 375...

Jirka: Měli jsme takovou zkrácenou verzi.

Matěj: 375 písniček bylo hotových za týden a pak jsme rok dělali Ententýky.

Kdo byl textově nejplodnější?

Matěj: Nutno říct, že to byl náš bubeník. Chlapec z malé vísky na Vysočině, zvyklý jíst tři klobásy denně. Dřív se nijak neprojevoval, až pak začal psát texty. A začal je psát výborně. Bohužel tu dneska není...

V dubnu vyrážíte na t-music tour, kde pokřtíte Veverku? V pražské Inchebě?

Matěj: Křtít budeme na všech sedmi koncertech.

Jirka: Abysme nemuseli moc hrát. Křest zabere aspoň půl hodiny...

Odstartovali jste teď v Příbrami i své klubové turné. Jaké písničky z nové desky jste zahráli?

Jirka: Kapelu na šňůře...

Matěj: Pepíky, Trojboj a Myši na polštáři.

Hodně mě zaujaly právě Myši na polštáři....

Matěj: To pana Starku taky. Ten přišel jenom na Myši na polštáři. A víte, jak se pozná, že přichází pan Starka? Že všichni odejdou. A my hrajeme a všichni jsou pryč. Tak si říkáme: „Myši na polštáři? Asi to nefunguje...." A najednou se přikolíbal pan Starka, zatancoval si (předvádí) a zase odešel. A lidi se vrátili.

Kterou z veverčích písní jste si užili nejvíc?

Matěj: Nejvíc si zatím užíváme ty, které nehrajeme. Protože ty, které hrajeme, pořád ještě tak trochu potíme.

Je tam velká nervozita?

Jirka: Nejistota v nohách, nejistota v rukách, nejistota v hrdle...

Matěj: Než se to sehraje, tak to pár týdnů trvá. Ale první koncert dopadl dobře.

Jaké byly reakce publika?

Matěj: Dobré. Omdlévání, svlékání se v prvních řadách, výkřiky: „Ještě jednou! Zopakovat!"

Fotogalerie: Iva Marešová