A s Take That (ne)přišly slzy
O tom, že mají Take That stále „co nabídnou", přesvědčili zástupy skeptických posměváčků už předešlým albem Beautiful World (2006). Reunionový debut zabodoval hity Reach Out, Patience, Shine nebo songem Rule The World, který si po boku hvězdné společnosti Roberta De Nira nebo Michelle Pfeiffer zahrál v úspěšné moderní pohádce Stardust.
Desku The Circus vyslala kapela do světa ve stejný den, kdy se ke svému stejnojmennému hudebnímu kočování vypravila i Britney Spears (Circus, 2008). I bez Vaška a medvědů s Cibulkou to britská čtyřka americké zpěvačce natřela jak v gramatice, tak v samotném hudebním žonglování... Zas takové kouzlení to sice není... Pokud se ale spokojíte se svěžím hřejivým popíkem a nebudete v circusovém Take That šapitó hledat nějaké hlubší významy, budete spokojeni.
Většina desky se nese na vlně chytlavých odlehčených pop-songů. Tím správně „rozkvetlým" otvírákem je The Garden s příjemnou souhrou bubnů, kytar a smyčců. Následuje pilotní singl Greatest Day, který má díky letní pohodové atmosféře ty nejlepší předpoklady stát se novou piknikovou hymnou. Kurz padesát kilometrů jiho-západně kapela zavelí s kytarovkou Hello. Na legendární liverpoolské Brouky a sólovky Paula McCartneyho pak Take That zavzpomínají i se slečnou Julií. Refrén Sha-la-la-la-la-la I love you by však mohli pro příště vynechat...
Inspiraci u Coldplay naopak evokují klavírní party odbrzděné kytarovky How Did It Come To This a nejsilnější balady Said It All. Ta patří k vůbec nejsilnějším okamžikům desky. Dobrý dojem však v závěru trochu kazí patosem zavánějící smyčce - pokud se ale mezi vámi najde někdo, kdo si rád pocukruje čokoládový dort, s chutí do toho.
Příjemné hudební žonglování kapela předvádí i v něžné ukolébavce The Circus s výrazným falzetem Garyho Barlowa nebo šedesátkovém karnevalu Up All Night. Naopak slabší chvíle přichází s písní You. Baladu, ze které by se dala kýčovitost ždímat po litrech, nezachraňuje ani vybroušená textová stránka, k jejíž výstavbě kapele téměř výhradně vystačil titulní popěvek jůůůůůů. Průšvihem alba je však bezkonkurenčně balada What Is Love. Křečovitou snahu o navození melancholie a originální šišlavé vokály Howarda Donalda vaše uši opravdu neocení...
Na závěr však přichází velké finále v podobě songu Hold Up A Light. Originální kombinace „starých" Take That s Coldplay a Snow Patrol je tím nejlepším završením působivého představení.
Znovuzrození circusoví Take That jsou pro mě opravdu milým překvapením. A nestojí za ním ani na čtyřkolce svištící opice ani z košil vyvalené naleštěné břišní bochánky. Nestačí prostě jen to, že jim to dobře hraje?
