Alan Wilder: Pražský koncert jsem si užil
Až téměř pětadvacet let od založení projektu Recoil se tenhle ex-Depešák rozhodl představit svůj výjimečný hudební počin naživo. Praha se ho dočkala v sobotu 19. dubna - a že to stálo za to, snad není třeba dodávat...
Alana Wildera jsme vyzpovídali v pondělí po poledni v jednom krásném hotelu nedaleko Hlavního nádraží, krátce před jeho odchodem na autogramiádu v Bontonlandu. Co ještě dodat? Sympaťák a usměvavý pohodář se slabostí pro dobré sušenky na stole...
A protože se v angličtině you a You zas až tak neliší, padla volba na tykání.
Začneme obligátně - jak se cítíš?
Popravdě trochu ve stresu. S každým naším cestováním se pojí spousta věcí, které musíme udělat a na které nesmíme zapomenout... K tomu si připočti hodiny v autě...
Ale zrovna tvoje nevole k létání je v tuhle chvíli spíš výhodou...
Je to tak, dávám přednost řízení. Ale že bych si užíval jedenadvacetihodinové cesty autem, to ne...
To se nedivím. Každopádně se ale před pražským koncertem tvoji příznivci trochu obávali, aby tě sopka "neodřízla"...
Myslím, že to na koncertě bylo i znát. Hodně fanoušků ocenilo, že jsme dorazili, protože některé kapely musí v tuto chvíli svá vystoupení rušit. Ale je to první turné po pětadvaceti letech - a kdybychom ho museli odvolat... Hodně smutná představa!
(Edgar) Alan Wilder aneb jak se dělá hudba 3D (fotogalerie a report z KC Vltavská)
Měl jsi tu vystoupit spolu s Douglasem McCarthy (pozn. red. zpěvák Nitzer Ebb), tomu se ale přijet nepodařilo. Pozměnilo to nějak setlist a podobu koncertu? Nejen co se vokálů týče.
Šlo spíš o to, že díky Douglasovi by určité pasáže získaly na dynamičnosti, byly by odlišné než jindy... ale bohužel... Je to škoda, protože jsme s ním odehráli pár koncertů ve Španělsku a bylo velmi příjemné, mít možnost ho na pódiu přivítat jako hosta. Takže mě mrzí, že se to nepovedlo i tady, ale musel dostát dalším závazkům - čekala ho cesta do LA, myslím že právě dnes... a je pochopitelné, že nechtěl přijet sem a pak tu uvíznout... Pravděpodobně se mu ale stejně nakonec nepodařilo odletět, těžko říct.
Když už jsme u toho Španělska, tady jsi s banány šetřil...
Cože? (překvapeně)
Narážím na Barcelonu a tvůj „ovocný hod".
Jo tak... (smích) Nene, Praha se obešla bez banánů.
Jaký song sis...
Počkej - odkud ses dozvěděla o banánu?
Dočetla jsem se to.
Takže internet...
Jo.
Kde jsme to vlastně skončili? (smích)
Ptala jsem se, jakou píseň sis užil nejvíc...
Nedá se říct, že bych měl nějaké oblíbenější pasáže, ale je přirozené, že určité momenty vyvolávají větší odezvu... Protože jsou jednoduše známější - jasným příkladem je Never Let Me Down. Ty pak strhnou větší aplaus - a to víš, že je to příjemné... Ale pražský koncert jsem si užil od začátku do konce. Lidé byli skvělí. Tady a ještě Budapešti mi to přišlo jako zatím nejlepší publikum z celého turné.
A neříkáš to s ohledem na to, kde tenhle rozhovor děláme... (smích)
Rozhodně ne. To mi můžeš věřit.
2. část rozhovoru uvedeme v pátek
O třídenním pobytu v Praze s příjemnou snídaní ve Státní opeře, spojení české metropole a desky Selected, otevřenosti k fanouškům a možná i historickém okamžiku alias prvním Alanově interview, ve kterém nepadlo slovo Depeche Mode (a nebo snad jo?!)
Pojďme k desce Selected, která rekapituluje nejlepší momenty projektu Recoil. Byly tu písně, u kterých sis nebyl jistý, jestli je zařadit?
Je pár písniček, u kterých jsem si byl naprosto jistý, že na albu budou. Ale našlo se i pár těch, u kterých jsem váhal. Záleželo na tom, jak si sednou s ostatníma. Vyzkoušeli jsme mnoho variant, tracků, hýbali s jejich pořadím... Až do té chvíle, než jsme si to celé poslechli dohromady a jednoduše nám to dávalo smysl. (uzobává ze stolu) Skvělé sušenky! (smích)
Máš rád blues?
Blues? Jasně! Ale ty to víš...
SubHuman mi to prozradil... (smích) Ale co mě zaujalo - s nadsázkou řečeno, směruješ otázky ohledně budoucnosti Recoil až na období po světovém šampionátu ve fotbale.
Mám rád sporty - fotbal, kriket, tenis... Na mistrovství se těším.
Půjdeš se na nějaký zápas podívat?
To asi ne... Ale víš co, nikdy není pozdě zabukovat si letenku do Jižní Afriky. (s úsměvem)
A kdo vyhraje?
To je dobrá otázka... Nemůžu říct, že Anglie.
Ne?
Tak mohl bych, ale... Myslím, že zvítězí Argentina... nebo Španělsko... Stejně tak Brazílie by mohla...
Výherce soutěže o podepsané CD Selected a desky Depeche Mode vyhlásíme ve druhé části rozhovoru.
