Apocalyptica hledá cestu z apokalypsy

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Líbí se 1 uživatelům. Všichni, kterým se Článek z magazínu líbí

Z nového alba 7th Symphony finských metalistů s celly je cítit, že by se rádi posunuli zase o kus dál. Tu zabřednou více do popu, onde se snaží o košatou, náladotvornou kompozici více využívající „tradičnějších" barev smyčcových nástrojů. Občas se jim podaří vykročit z magického kruhu, ale pak se tam zase vrátí. Z pohádky do pohádky? Ne, z apokalypsy do apokalypsy.

Album rámují dvě rozsáhlejší instrumentální kompozice At The Gates Of Manala a Rage Of Poseidon, snažící se dotknout hranic romantické zvukomalby. Bouřící staccata zboosterovaných violoncell střídá šerosvit mollových melodických oblouků. Zvláště onen Poseidonův hněv svojí evokací přírodních sil a mořských živlů prozrazuje, že pánové asi poslouchali Hectora Berlioze, byť jeho výrazové prostředky používají ve značně zjednodušené formě.

Mezi těmito skladbami najdete značnou všehochuť. Třeba docela nosnou pop-rockovou píseň End Of Me, ve které se pěveckého partu ujal Gavin Rossdale z Bush. Údernou trashovou zběsilost „2010" se starým známým hostem Apocalyptiky, bubeníkem Davem Lombardem ze Slayer. Něžnou, krátkou mezihru Beautiful, která by mohla ve filmu sloužit coby doprovod k milostné scéně.

Velkou legraci skrývá cover-verze hitu Not Strong Enough z pera americké country-popové písničkářky Diany Warren. Na „základní verzi" CD ji ovšem zpívá Brent Smith ze skupiny Shinedown a to není ono. Snaží se moc vážně. Parodický moment si vychutnáte teprve na bonusovém DVD s koncertním záznamem, kde se interpretace chopil Tipe Johnson z Leningrad Cowboys.

To není vše. Apocalyptica si střihla i vyložený „popíček" Broken Pieces se zpěvačkou Lacey Mosley z kapely Flyleaf za mikrofonem. Skladbě nechybí melodická chytlavost, ovšem slyšet ji bez varování v rádiu, možná se zamyslíte, která z těch nových dívčin a la Avril to je.

Spíš než jako posun tedy působí 7th Symphony jako cosi hodně žánrově rozvrkočeného, hledajícího a bohužel tápajícího. Sedmička představuje opravdu jen pořadí alba v diskografii, ani náhodou nenaznačuje nic (byť i „jen" v rockových souvislostech) logicky vystavěného, návazného, „symfonického".

Což vůbec neznamená, že tyhle jednotlivosti nemohou slavit u fanoušků úspěch. Mohou a budou. Kdo měl Apocalypticu rád, toho nová porce riffů i energie nezklame. Ostatní desku opět odmávnou coby normální metal s trochu přerostlými kytarami. Cella „symfonii" nedělají, jenom trochu jinak obrábějí rocková klišé.

< Zpět na magazín


Nejčtenější články týdne

Související interpreti




Rychlé vyhledávání