Bavič Dan Bárta oslavil 10 let s Illustratospherou

Výroční koncert v Paláci Akropolis začal několik minut po osmé hodině třemi ochutnávkami z první desky. Zazněly písně Pávní, Wo-ba-si-u ve velmi zdařilé taneční úprávě a Na i vní. Triádu nejstarších kousků vystřídaly dvě skladby ze zatím posledního alba Animage, a to Vlčák a Eleisure Suite. Poslední jmenovaná měla úchvatný úvodní proslov, kdy bavič Dan Bárta popsal, o čem vlastně zpívá. Košilatý příběh o ranním stavu, kdy se dokonalé tělo vidí v odrazu několika zrcadel a rozhodne se samo sebe upgradeovat, vyvolal vřavu smíchu, kterou by mohl nejeden tvůrce televizního silvestru závidět. Každopádně do této doby jako by se kapela se zpěvem trochu hledaly. Jakoby kapela hrála někde jinde a Dan zpíval jinde. Neznělo to falešně, ale jako by se zvuky nepropojily. To nastalo až při další ochutnávce z roku 1999 při Němé éře. V tuto chvíli Dan podal jasný důkaz, že je nejlepším popovým zpěvákem u nás.

Páteří úterního koncertu byly věci z desky Animage. Kromě již vyjmenovaných byly zahrány Naokoland, Malé ólala, Dech, Nejen laň, Geist Arbeitet, Ozvěna kantát, Jesus Online a Trvale udržitelný, kdy se jazzový bubeník Jiří Slavíček snažil z publika dostat nějaký rytmus. Brzy se ukázalo, že by to byl náročný úkol, tak se kapela spokojila s jednoduchým vytleskáváním.

Druhé album Entropicture bylo připomenuto songy Živý, Za poryvů a přídavkem Městem. Po jejím skončení najednou bylo dvaadvacet hodin. V Akropoli je zvykem dodržovat noční klid, přesto se pětice muzikantů (Filip Jelínek, Stanislav Mácha, Jiří Slavíček, Robert Balzar a Jaroslav Friedl) s excelentním hlasem Dana Bárty rozhodla vrátit. V hlavách fanoušků se určitě honily myšlenky o tom, co zazní na úplné finále. Bude to On My Head, něco z repertoáru Sexy Dancers nebo novinková hymna města Plzeň? Ani jedna varianta nebyla správná. Dan Bárta s bandem ukončili svou oslavu deseti let společného hraní (kromě Jardy Friedla, který je členem Illustratosphery osm let) legendární coververzí I Feel Good od kmotra soulu Jamese Browna. Svůj vtip kapela akcentovala tím, že hrála jen napůl hlasitě. To publikum náležitě ocenilo a aplaudovalo, jak jen nejhlasitěji to šlo.

Dan Bárta a Illustratosphere v Paláci Akropolis dokázali, že těch deset let fungování popjazzového projektu, který v České republice nemá obdoby, mělo a má smysl. Ještě bych chtěl zmínit vkusně udělanou scénu s dobrým osvětlením. Kapela sice na image moc nedá, ale tohle se povedlo. I po deseti letech jde v první řadě o muziku.

Setlist: Intro, Pánví, Wo-ba-si-u, Na i v ní, Vlčák, Eleisure suite, Němá éra, Naokoland, Malé ólala, Stmívání, Dech, Nejen laň, Geist arbeitet, Ozvěna kantát, DMW, Jesus online, Živý, Městem, Za poryvů, I Feel Good

Dan Bárta & Illustratosphere, 15. září 2009, Palác Akropolis.