Bedük: Go - elektropopová senzace
Kdo by tedy čekal od desky Go nějaké orientální kvílení, bude velmi překvapen. Go je totiž plnohodnotné album západoevropského formátu, které svým progresivním pojetím v mnohém převyšuje typickou evropskou popovou produkci. Nebýt Bedük tureckým zpěvákem, mohl by díky své originální hudbě, a to především s poslední plackou Go, válcovat i americké trhy. Ostatně sám Bedük to má v plánu, na to však v předpojatém americkém rybníčku není zřejmě dost místa, a tak zde nemá Bedük žádný registrovatelný ohlas.
V Turecku naopak způsobil Bedük doslova hudební revoluci, když šokoval tamní hudební průmysl svými deskami, které se absolutně nepřibližovaly konceptům raki, dumbek či břišních tanců, zaběhlým v turecké populární hudbě. Bohužel, mimo hranice rodné země se mu daří obzvláště dobře jen v Rusku. Ve zbytku Evropy pak víceméně paběrkuje, ačkoli je hrán i na evropské MTV, což je u tak neotřelého alba, jakým je Go, vyloženě škoda.
Go je deska v moderním elektro popovém hávu, kde je slyšet hodně synťáků, ale prim hraje pořád zpěv, a to je dobře. Protože ten je u Bedüka opravdu dobrý, neřku-li výborný. V určitých polohách hodně barvou připomíná například hlas Adama Lamberta, i když takových výšek jako u Lamberta se na albu Go nedočkáme. Vyloženě perfektní je pak Bedükova angličtina, včetně frázování a dikce, které vůbec nedávají tušit, že nemá britský nebo americký původ. Na první pohled tak desku prozradí jen malý nápis Turkey na zadní straně obalu, jinak by člověk podle celého obsahu, především pak toho hudebního, čekal spíše rodilého Brita s poněkud orientálními kořeny nebo nezvyklým uměleckým jménem.
Celé album Go pak působí vysloveně kompaktním dojmem bez slabých míst, a ačkoli je produkováno v Turecku, není třeba žádných předsudků, Bedük si našel skvělou partu šikovných lidí. Špičkově pak zní především skladby Electric Girl, This Fire (s vtíravým refrénem Burn This City) a skvělá Under Bright White Lights.
