Beyoncé vs. Sasha = remíza
O tom, proč se album jmenuje tak prazvláštně, bylo napsáno už tuny článků. Jen zopakujme, že Sasha Fierce je zpěvaččino alter-ego, které je agresivnější, smyslnější, je to její pódiová podoba. Tedy na prvním disku najdeme pomalejší písně, jako první singl If I Were A Boy, kde Beyoncé překvapuje melodičností a technikou zpěvu. Je přirozenější a odpouští si soulové kudrlinky. Navíc aranžmá způsobuje dojem, jako by zpívala skoro až nějaká víla. Stejný dojem máte i u další písně prvního disku. Tou je opět pomalejší a melodická Disappear. A nejvíce jemně je zazpívaná i zpěvaččina verze slavné Ave Maria, která ale vzbuzuje spíše smíšené pocity. Je až příliš přeslazená, ale je zajímavé, jak se předlohou nechala ovlivnit zpěvačka takového formátu, jakou Beyoncé bez pochyby je.
Druhý disk načíná další singl Single Ladies (Put A Ring On It), kde už je klasická Beyoncé, jak ji známe z předešlých dvou desek Dangerously In Love a B`Day, za které se zasloužila několik zlatých gramofonků. Silnější stránkou Beyoncé byly vždy právě rychlejší, tanečnější skladby, které tvořily absolutní většinu u předešlého alba. Zde je tomu naopak, a i když je to přibližně půl na půl, vzbuzuje to pocit, že toto je deska zaplněná spíše baladami.
RnB prochází velkým přerodem, kdokoliv ze slavnějších jmen vydá nyní desku, je zcela jiná než předešlá tvorba. Na jednu stranu je to dobře, že se něco děje a dochází k nějakému posunu a vývoji. Na druhou stranu zatím málokomu se podařilo natočit výrazně lepší a zajímavější desku. Ani I Am... Sasha Fierce není od Beyoncé nejlepší hudební počin. Mezi jejími dosavadními třemi alby by vyšlo nejhůř, ale zase žádný průšvih to není. Velkým mínusem je také, že album je rozděleno do svou disků, jejichž délka je dohromady něco málo přes čtyřicet minut. To ale nic nemění na tom, že Beyoncé je pozoruhodná umělkyně. Před dvěma dny jsem viděl kousek filmu Cadillac Records, ve kterém ztvárnila legendu Ettu James a byla opět ve své roli dokonalá. Ettu James zahrála s takovou grácií a přesností, že se nechtělo věřit, že to jsou nově nazpívané písně a ne původní nahrávky.
