JUGI z UDG BLOGUJE: Běž si sebrat toho supermana
Na vejšce je člověk bez peněz. Vzpomínám si, že než jsem se naučil trochu hospodařit s třemi tisíci od rodičů, dostával jsem se pravidelně do svízelných situací. Na konci měsíce jsem se živil už výhradně čínskýma polívkama a rohlikama se sardelovou pastou. Ani později to nebylo o moc lepší. Zkrátka, když člověk v pondělí a v úterý trochu zapařil, středa až pátek nebylo za co jíst natož pít. Tomáš na tom byl podobně, takže jsme hledali cesty, jak přežít:).
Už ani nevím, koho to napadlo, ale vymysleli jsme dobrou strategii, jak chodit zadarmo na pívo. Sedli jsme si do hospody a vytipovali nějaký úplně obyčejný studentíky. Začali jsme hrát vožralý, Tomáš vyrazil k borcům a huhlal na ně: „Hele kucí, nechcete si dát páku vo pívo s támhle tím hubeňourem? Von děsně machruje, že ještě nikdy neprohrál.“ Kluci se na mě podívali a já v tu chvíli sehrál lehkou opileckou etudu nazvanou „loket“. To kluky povzbudilo a většinou po chvilce pobízení svolili k soutěži. Jelikož jsme strategicky nevybírali žadný vazby, moje bubenická pravačka neměla moc práce:). Když prohrál jeden, chtěl to zkusit další, když to projeli čtyři po sobě, museli koupit dvě piva a dva panáky. Stačilo obejít dva, tři stoly a člověk si udělal pěknej večer:).
Jednou jsme seděli skoro sami v nějakym baru na Žižkově a měli poslední drobný. Pomysleli na strategii, ale u baru seděl jen jeden borec a navíc zády k nám, takže bylo těžké odhadnout šance a rizika. Nakonec Tomáš v modrym tričku se znakem supermana vyrazil. Pěknou chvíli do borce hučel, vůbec nevím o čem tak dlouho diskutovali, pak si opět přisedl: „Hele, ten do toho nejde, je to nějakej divnej kokot a vůbec mu to nepřišlo vtipný.“
Seděli jsme tedy dál, šetřili pivem a typa si nevšímali. Tomáš si odskočil na záchod a když se vrátil, byl nějakej zamlklej. Po chvíli jsem si všiml, že je celej zarudlej, jako by ho někdo škrtil. Došlo mi, co se stalo, ale v tu chvíli se už Tomáš zvedal se slovy: „Počkej tady, já si musím něco vyřídit.“ Šel k baru a během pár vteřin odcházeli s chlapíkem ven. Začal jsem bejt vážně nervózní. Nevydržel jsem to a vyrazil směrem ke dveřím, abych zjistil situaci. Týpka jsem potkal na půl cesty, ušklíbl se a povídá: „Běž si sebrat toho supermana.“
Když jsme jeli do nemocnice na šití, Tomáš mi vyprávěl, jak se to celé semlelo. Chtěl využít momentu překvapení a udeřit první. Naneštěstí ale promáchl a pak dostal jednu přesně mířenou na obličej.
Tím tedy skončila první etapa našeho studentského podnikání. Několik dnů nato jsme si založili květinářství:). O tom až někdy příště...
