BLOG: Dotočná naší desky, aneb těžký život rockera
Udělal jsem doma obrovskej kotel hummusu (to je taková pomazánka, ale já do toho dávám ještě tofu a pár tajnejch přísad), donesl ho do Kajetánu a objednal si pivko. Bylo lahodné… To fakt musím říct, ačkoliv piju normálně spíš víno. U stolu seděl steph a Vegy, dělali novej design MySpace stránek, tak jsem jim do toho chvíli kafral, ale nebylil z toho nějak moc nadšený, tak jsem se vrátil znovu k baru a rozhodl se zapojit notebooka, aby konečně hrála muzika podle mého gusta. Což se mi snad i povedlo.
Po chvíli mi volal náš novej kytarák Rocky Balburesh, že je na IPáku a že netrefí za námi do Kajetána (Rocky totiž nikdy nikam netrefí), tak jsem sedl do auta a zajel pro něj. (Jasně, vím, co si teď myslíte, ale já měl do té doby zatím jenom pár loků piva, to bych asi nenadejchal, aspoň myslím .)
Když jsme přijeli zpět, dorazil i Petr a kamarád Wonders, co dováží ty nejlepší vína z Francie (pro zajímavost: tento večer pil jen Fernet) a přišla konečně chvíle, která nastartovala mašinu – dali jsme si první vodku!
Po chvíli se stala jedna z nejzásadnějších chvil večera – dorazil náš milovaný kamarád a nejlepší tatteeeeer v republice, Tarlito! Tak jsme dali druhou vodečku, ale jen tak pomalinku, zkušeně… No a pak už toho moc nevím, ještě jich asi pár bylo…
Další věc, kterou si pamatuju, byl můj byt. Ano, povedlo se mi dorazit domů. Ta situace ale byla mimořádná hlavně tím, že jsem byl připoutanej k Amákovi a Pája se nám smál, parchant!
Jestli si ještě na něco vzpomenu, určitě to dopíšu. Pokud tam někdo z vás byl a má nějaké zajímavé informace, prosím, nechť neváhá a kontaktuje mě na mail. Zdarec!
