BLOG - Život hiphopového moderátora - Got Beef?
Beef je poměrně zajímavá věc. Je to v podstatě bulvární věc. To, že má někdo na sebe pifku, normálně zůstává utajeno. Bulvární novináři a čtenáři jejich plátků nicméně tyto informace milují. Kolikrát jste si přečetli, že se s někým chytla Agáta Hanychová? Chce se mi říct, who cares about Agáta Hanychová?, jenže lidé tyto zprávy prostě hltají. V hiphopu taková věc tajná nebývá. Když má někdo s někým beef, můžete se spolehnout, že se o tom dozvíte. Existují i umělé beefy pro reklamu, to byl třeba rádoby beef 50 Centa a Kanye Westa, když vydávali svá alba v jeden den a předháněli se, kdo jich prodá víc. Jsou i real beefy, dochází ke rvačkám, nože se lesknou, zbraně tasí...
V Čechách to s beefy nemáme moc žhavé. A vlastně je to podobné i na Slovensku. Zasvěcení ví, kdo s kým peče a kdo ne. Navenek se hodně z těchto lidí tváří, že je vlastně všechno v pořádku a "peace, love and unity for ever". Hodně se tu jede pomlouvání za zády. Otevřený beef je věc vzácná.
Nejvíce rozruchu nadělala skladba Velrybí hovězí na debutovém albu od Marpa. V tomto tracku hostoval Hugo Toxxx a opíral se o Indyho. Ten odpověděl skladbou, pak odpověděl Hugo atd. Celkem klasický průběh beefu, přičemž o něm informovalo i idnes.cz a mám pocit, že díky tomu informace pronikla i do papírové Mladé Fronty. V Americe běžně o beefech referují i tradiční média. U nás je tohle zatím v plenkách, stejně jako hip hop a beefy jako takové.
Dlouhodobý beef měly dokonce české rapové weby Boombap a Bbarák. Možná bych měl napsat, že ještě pořád mají, ale mám pocit, že už to šlo celkem do ztracena. Jediný problém by pravděpodobně nastal, kdybyste zavřeli do jedné místnosti Affra a Abdula 52. Ale třeba už také ne, jsou to oba dvojnásobní otcové, třeba už je to i pro ně nepodstatné. Nevím, neptal jsem se jich.
Určitou formu beefu má ještě Hugo Toxxx a Bbarák, potažmo Affro. Píšu "určitou formu", protože to zvenčí vypadá, že má beef jen Hugo Toxxx. Bbarák ani Affro se moc neangažují, o Hugovi informují, Affro hrál Toxxxův klip na Óčku atd. Tomuhle beefu moc nerozumim.
Zajímavé je sledovat, jak domácí beefy přijímají nezúčastnění lidé. Někdo se díky nim začne zajímat o český rap, protože "se tam konečně něco děje". Někdo pečlivě sleduje všechny informace a vyjádření, baví se tím, prožívá ho, fandí atd. Třetí skupině jsou beefy k smíchu. A je jedno, jestli se bavíme o hiphoperech, nebo lidech, kteří jen sledují dění v české hudbě. Nejčastější hláška je ve smyslu: "Proč neudělá XY skladbu s YZ? Jo, už vim, protože se nemají rádi! Hahahaha."
Fakt je, že v jiných hudebních stylech tohle není. Nevím o rockerech, kteří by na sebe útočili ve svých skladbách a nedokážu si představit, že Karel Gott nechá řvát plnou halu lidí "Fuck Matuška!". Tady si můžete dosadit jakákoliv jména showbyznysu a pořád to bude zábavná představa.))
Ovšem to nejzajímavější jsem si nechal na závěr. Beefy mají ještě jeden průvodní jev a ten mi přijde absolutně nejzábavnější a stejnou měrou nejsměšnější. Je to určitá stádovitost, která je pravděpodobně celosvětová. To jak se lidé přidávají na jednu nebo druhou stranu. Aniž by se jich to týkalo.
Hodně vtipné bylo, když byl v plném proudu beef Bbarák vs. Boombap. Tohle je totiž jen takové označení. Každý věděl, že v pozadí jsou osobní věci konkrétních lidí. Ale pojmenování Bbarák vs Boombap se prostě ujalo. Je to taková hezká zkratka. A také díky tomu bylo snazší přidat se na jednu stranu. Je to skoro jak fandění fotbalu. Haha.
Tenhle beef trval několik let. Lidé, kteří psali na Bbarák se samozřejmě stavěli na stranu Bbaráku a u Boombapu to bylo podobné, jenže naopak. Tohle je ještě pochopitelné. Jenže pak tady byla hromada nohsledů nebo, chcete-li, fanoušků, kteří se stávali samozvanou armádou jedné nebo druhé strany. Aniž by věděli cokoliv o pozadí problému. A dokonce, aniž by znali osobně ty, kterým stranili. Tohle je věc, kterou jsem nikdy úplně nepochopil.
Krátká osobní vzpomínka. Někdy v těch letech jsem dělal na rádiu Wave. Mým kolegou byl Abdul 52, kterého jsem tak poznal osobně. Do té doby byl pro mě pouze legendární postavou českého rapu. Jednoho dne mi nabídl, abych psal na Boombap. Nebyl důvod odmítnout. Naopak. Jenže, i když jsem se svými pořady i vyjadřováním od beefu distancoval a necítil jsem se být jeho součástí, hromada lidí si mě okamžitě zařadila. Už jsem byl "ten z boombapu", ačkoliv jsem vnitřně nebyl na ničí straně. Netýkalo se mě to a navíc jsem si u obou uvědomoval plusy i mínusy. Ale to nikoho nezajímalo a občas jsem cítil dokonce zřetelnou nevraživost. Opět od lidí, kteří mě osobně neznali. Někdy mě to štvalo, někdy jsem se smál. Co jsem mohl dělat? Nejsem radikál, jen rád dělam, co mám rád.
Zpátky k beefu. Je to neuvěřitelné, jak dokáže lidi rozdělit. Je neuvěřitelné, jak někdo, kdo zná celou věc jen z internetu, vynáší soudy. Vykřikuje své názory. Nádává protivníkům, kteří vůbec nejsou jeho protivníci. Většina největších křiklounů nikoho neznala osobně. A nikdo neznal je. Stačilo pochválit něco, co udělal "ten vod nich" a už jste mohli být terčem kritiky a posměchu. Jsem rád, že tahle doba v podstatě skončila. Necítil jsem se v ní vůbec dobře. Neumím odsoudit dobrou desku jen proto, že ji udělal někdo, kdo je na staně někoho, jež má problém s někým atd. atd. atd. Navíc nemam hlavu na to, abych si pamatoval, kdo s kým mluví a kdo s kým ne. A abych byl úplně upřímný, připomíná mi to školku.
Už ve školce byl vždycky někdo v nemilosti. A běžně se nosila hláška "jestli s nim budeš kamarádit, tak já s tebou kamarádit nebudu!" Vždycky jsem měl slabost pro ty v nemilosti a riskoval "kamarádství" ostatních dětí tím, že budu komunikovat s kýmkoliv se mi zachce. Nesnášet někoho kvůli pár drbům z druhé ruky prostě neumím.
Jestli máš beef, měj ho. Ale jestli se tě to přímo netýká, radši mlč. Křiklouni jsou vždycky jen směšní, vždycky jen neschopní vlastních činů a vždycky jen takoví chudáčci parazitující na něčí práci nebo slávě. Navíc, když beef skončí a aktéři si podají ruce (jako třeba zmiňovaní Jay-Z a Nas), co si takový křikloun počne? Nemůže přece jen tak smazat tu hromadu svinstva, co naplival! A s ním si nikdo ruku nepodá (proč taky?), takže je to dost nemilá situace. I ovce má vlastní hlavu, jen jí používat. Milí křiklouni.
