BLOG: Život hiphopového moderátora - Hip Hop Lunapark
Ony se nám tady totiž spojily hned dva boomy dohromady. Hip hop a sociální sítě typu myspace a facebook. Na celém světě najdete tisíce "myspace rapperů" všeho věku. I u nás jich je požehnaně. Někteří makají na své hudbě a v myspace vidí cestu jak ji dostat k lidem. Publikují tracky, posílají info přátelům atd. atd. Možná zkusí napsat i někomu známějšímu a upozorní tak na svou tvorbu. Možná si jich někdo všimne sám. Možné je všechno. Jenže tohle je ta lepší část myspace umělců. Pak jsou tu ještě ti horší.
Jsou to týpci, holky nebo bandičky, které nemakají na svojí hudbě. Baví je spíš mluvit o tom, že něco udělají. A hlavně - chtějí se u toho vyfotit a natočit. Chtějí, aby o nich všichni věděli. I když není o čem vlastně. Rodiče zafinancují domácí studia a samozřejmě nejlepší, nejnovější a nejbarevnější hadry. Bez pořádných tmavých skel na očích dneska nemůžeš být hiphoper. Tedy, pokud je ti -náct.
Říkám o těhle lidech, že si hip hop jenom oblékli a myslím, že je to výstižné. Zítra je totiž bude bavit třeba country nebo trápení zvířat, hodně záleží na spolužácích a dalších lidech, které napodobují.
Nejsem klasický odmítač mladého publika. Je mi to vlastně celkem jedno. Dobře vím, že na věku vůbec nezáleží. Ale tahle určitá skupina lidí mi občas dokáže lézt na nervy. Pro tyhle lidi je hiphopová akce něco jako lunapark. Svezou se na labutích, koupí si cukrovou vatu, vystřelí plyšáka, vyfotí se s ním a hurá domů na net. Je třeba dát všem vědět, že jsme byli v lunaparku, že jsme se vyfotili s kačerem Donaldem (nebo jinou celebritou), že Franta (říká si Lil Ef) zvracel do své nové New Ery, že Eva (samozřejmě ji nesmíš říct jinak než Eve) málem ukázala svá sotva znatelná prsa na pódiu. A prý ji zval myšák Mickey na hotel.
Některým z téhle mé oblíbené skupiny nestačí všem na internetu sdělit, jak dobře se měli. Někteří to musí rozjet hned na akci samotné. Po dvou malých vodkách se honí po klubu, nosí se navzájem, perou se a někdy snad i hrají na babu. Kdo se přišel podívat na konkrétní koncert, ten je musí milovat. A to pořád nejsem u toho nejhoršího.
Je totiž i pár takových, kteří se té hudbě občas věnují. Chtěli by být samozřejmě okamžitě celebritami a zítra je pozdě. Nechápou, že jim ten Wich neodepsal. Ani Hugo Toxxx nereaguje. Jak je to možné?
Nastává řiťolezení do všech stran. Musím uznat, že v tomhle jsou horší kluci. Holky využívají své přednosti zděděné po maminkách, a tak jejich řiťolezení není tak nepříjemné. Kluci přikyvují, se vším souhlasí, mění názor během vteřiny, mažou med, neodhadnou, kdy už by měli zmlknout a zmizet atd. atd. Na holku se dá aspoň dívat a člověk ani nemusí poslouchat, co říká.
Ale vraťme se k lunaparku. Když je pro vás hip hop jenom barevné oblečení a s ním spojené povrchní radosti, když jste povrchní a hloupí a zároveň chcete být celebritami, jste schopni opravdu všeho. Necítíte a nectíte totiž žádné brzdy a zábrany. Dostávám se k věci, která mě přivádí nejvíce v úžas. Děcka v Čechách totiž beze studu kradou cizí hudbu a vydávají ji za svoji.
Nevím, jak je to jinde. Ale tady je to poměrně rozšířený jev. Kámoši to nepoznají a mají vás za hrdinu se skvělou peckou. Nejhorší je, když vy sami uvěříte, že jste fakt tak dobrý, jak říkají kámoši. Pak třeba tu ukradenou pecku pošlete do rádia, do talentové soutěže nebo kamkoliv jinam. V době youtube atd. velice naivní záležitost, ale děje se to. A docela často. Do prčic, propadnul bych se studem kilometr hluboko!
