Bohyně svítání objala polární záři

České jazzu znalé publikum mohlo slyšet Cohenovo trio naživo, třeba na Jazz Fest Brno 2006. Dobře tak ví, jak bohatý rejstřík vlivů promlouvá jeho muzikou. Bubeník Mark Guiliana patří mezi největší světové bubenické naděje a přátelí se takřka s každým stylem, začínal jako rockový bubeník. Jemná, na harmonické bohatosti postavená hra pianisty Shai Maestra nese mnoho znaků latinsko-americké hudby, která byla dlouhou dobu nejvýraznějším stmelujícím prvkem tria. Aurora však míří především do Cohenova rodného Izraele. Cestou se zastaví na mnoha místech. Písněmi zní hebrejština, angličtina, španělština i jazyk sfaradských židů.

Dlouhé roky se Cohen učil respektovat svůj hlas a nakonec ho přijal. Posluchač může na první poslech dojít k názoru, že je vedle brilantního nástrojového propletence trochu slabším hráčem.  Jenže Cohenovy písně nejsou o ukazování svalů. Slovy politických kampaní z nich tryská klidná síla. V parádní rytmicky rozfoukané hitovce Alon Basela nohy chtějí tančit a mysl se raduje. Pojednává o dubu rostoucím ve skále, tedy boji o přežití. Nevinná Morenika přináší příběh slunce a dívky se snědou kůží.

Nádherným potemnělým intimním převlekem opatřil Cohen známý latinsko-americký hit Alfonsina y El Mar - jen on se svým hlasem a prsty na strunách kontrabasu. Tento meditativní tah, stejně jako dechová miniatura Interlude in C Sharp Minor, dotváří komplexní obraz desky, která se jinak hemží rytmy. Mezi hostujícími muzikanty se vyjímá Amos Hoffman na al-úd (arabský předchůdce loutny) či všestranný perkusionista Itamar Doari.

Slovo Aurora připomene většině dříve narozených Čechů křižník, jež výstřelem zahájil ruskou bolševickou revoluci. Cohenova Aurora není žádnou revolucí, jen mimořádně uvědomělou deskou moderního mnohovrstvého písňového jazzu. Cohenova Aurora je druh polární záře nebo římská bohyně svítání. Její krása není ideologická ale hluboce lidská.