JUGI z UDG BLOGUJE: Cestování
Myslím, že i vy jste si někdy položili otázku, čeho chcete v životě dosáhnout, jaký je cíl vašeho života, kam směřujete, a pokud ne, tak vám ji minimálně položili máma s tátou:).
Odpověď na tuhle otázku jsem nenašel a vlastně ji už nehledám. S výsledkem přemýšlení jsem totiž spokojenej. Kromě kapely, která je pro nás pro všechny vlastně trochu všechno – (rodina, zábava, práce), jsem přišel na to, že potřebuju cestovat.
Na vejšce mi stačily bližší cíle. Vlakem a stopem jsme projeli Francii, čtrnáctidenní putování po Slovensku, Maďarsku, Slovinsku a Chorvatsku bylo skvělé, školní historické exkurze do Maďarska nebo Polska nezapomenutelné.
Teď mě strašně láká exotika. Kamarád Pája mě svými fotkami nadchnul pro Bali, kde jsem byl minulé prázdniny. Netvrdím, že je to úplně panenská destinace, na turisty jsou zde zvyklí, když ale člověk na zapůjčené motorce zajede trošku do vnitrozemí, rozprostře se před ním jinej svět. Jiné uvažování, jiné životní tempo, jiné všechno. Snad jen ty všudypřítomné skútry jsou stejné jako v Evropě. To mě strašně baví. Pozorovat tu různost. Fascinuje mě, že jsme stejní lidé na stejné zemi a máme úplně odlišné reality. Baví mě hodnotit ty rozdíly a zamýšlet se nad tím, co je vlastně správně. A jestli se vůbec dá říct, že tohle je správně a to druhé špatně. Můžu koukat do obličejů lidí, které v Evropě nepotkám, a číst z nich, jací jsou, nad čím uvažují, co je trápí. Fascinující je všechno. Každodennost, zvyky, architektura, fauna, flora, kuchyně, doprava.
Člověk taky musí řešit spoustu situací, s kterýma se ještě nikdy nesetkal. Třeba na Bali jsou strašně milí a usměvaví lidé. Pro velkou část Balijců jsou ale turisté zdroj příjmu a jejich obchodní metody jsou dost rafinované. Borci na skútrech odchytávají turisty přímo na silnici a lákají je do svého hotelu, nebo na opice, delfíny, či na sopku. Princip je ten, že musí být první, aby svoji službu prodali co nejdráž:)
Nejpromyšlenější strategii měl hoteliér pod jednou z balijských sopek. Odchytl nás daleko před městem, nabídl nám výbornou cenu za hotel s teplou vodou a poté, co jsme se ubytovali, nám vysvětlil, že výstup na sopku lze provést pouze s průvodcem a že máme štěstí, protože on má průvodcovskou agenturu přímo v hotelu. Poslal nás za mladíkem do jídelny, která sloužila zároveň jako kancelář a ten na nás po krátké instruktáži vybalil cenu desetkrát vyšší, než platili kamarádi, kteří zde byli minulý rok. Neskrýval jsem překvapení a řekl jsem mu cenu, kterou jsem znal. Zjevně ho to rozladilo a začal vařit z vody. Vymýšlel si, že od minulého roku se zvedly ceny a že jsou neměnné, určované asociací průvodců. Když jsme stále projevovali značnou nedůvěru, začal být emotivní. Tvrdil, že on z toho nemá ani korunu, došlo i na osvěčený trik o tom, že musí živit rodinu. Přesto ustoupil a navrhoval cenu o polovinu nižší. Nedali jsme se a řekli mu, že zajedeme ještě do města, které se rozkládalo pod sopkou, podívat se na ceny konkurence. To byl vyrvál. Nejprve se tvářil uraženě, že ho máme za podvodníka, pak tvrdil, že za pět minut zavírá a že v officech dole mají již zavřeno, jelikož jsou všichni na náboženském obřadě. Pronásledoval nás až k motorce, po cestě ještě trochu slevil a dušoval se, že garantuje nejnižší cenu a že nám dá milion, když jinde koupíme výhodněji.
Přímo pod sopkou jsme zaplatili ještě třikrát méně, než byla poslední nabídka tohodle vykuka, který se nám po návratu již vyhýbal. Druhý den v pět ráno jsem vyrazili na výstup. Krásnej zážitek.
Letos je v plánu Vietnam:) Těším se:)
