Chinaski: Jde nám to podezřele rychle
Jak se máte?
Michal: Skvěle. (smích)
Ota: Už tři měsíce jsme dennodenně spolu a paráda...
Michal: Počkej, je to ještě dýl. A v Americe to vrcholilo - banda zvířátek na výletě. (všeobecný smích) Ale opravdu - máme se fajn, jde nám to tady podezřele dobře a rychle. Takže jsme trochu nesví, jestli je to dobré nebo špatné znamení. Podobně to chodí i v divadle, když si herci nazkoušej hru a strašně se baví, tak na ni pak lidi koukaj a nikdo se nesměje. Takže jsme ve velkém očekávání, jak se to bude líbit lidem.
Konzultujete věci, které jste udělali, s někým? Singl už je venku...
Michal: Konzultujem trochu, ale zas ne moc. V podstatě jsme si v kapele zakázali takovou tu větu: „No, já jsem to pouštěl kamarádům, a ti říkali, že..." Prostě musí to být náš názor.
Deska má vyjít v září, takže máte ještě dost času - jak jste na tom?
Franta: Teď jsme asi v polovině. Zítra si sedneme a řekneme si, co dál. Jestli už se bude míchat... Proběhne taková vnitrokapelní diskuse...
Michal: Sjezd ÚV... (smích)
Franta: S producentem, nadproducentem. A dvěma podproducenty... (smích) A uvidíme.
2. část rozhovoru o připravovaném velkém turné Chinaski pod taktovkou
designéra Simona Sidiho (Depeche Mode, Annie Lennox...)
na t-music už v sobotu
Natáčíte tady jako ve studiu? Všichni dohromady?
Ondra: Dřív bylo u nás zvykem, že jsme nahrávali nástroje postupně, ale tuhle desku jsme z takových 80 % natočili live - všichni najednou.
Michal: Kromě zpěvu a dechu, které takhle dělat nejdou. Seděli jsme v jedné místnosti a mlátili do toho. Třeba i s chybama, ale aby to bylo pohromadě a mělo to nějakou šťávu.
Co jsem slyšela, tak si tenhle přístup pochvalujete.
Štěpán: Je to nová zkušenost, ale docela se nám osvědčila. Zezačátku jsme se báli, protože jsme takhle nikdy nedělali, ale i díky tomuhle stylu nahrávání máme základy hotové za třetinu času a teď můžeme v klidu „šperkovat".
Franta: Navíc nám lidi často říkali, že na koncertech zníme líp než na deskách. I proto jsme se chtěli pokusit dát do nahrávky energii z koncertů.
Michal: Vloni jsme dostali od Rock Reportu cenu za nejlepší živou nahrávku, to nás hrozně potěšilo, a tak jsme chtěli najít kompromis - bude to naživo ale ve studiu.
Jak probíhalo natáčení videoklipu? Někde jsem četla, že jste málem zmrzli...
Michal: Mrzli jsme hodně, všude byla strašná zima a vítr. Tentokrát jsme se nepouštěli do žádného vymýšlení příběhu, jak někdo s někým a ona ho pak nechce... Chtěli jsme hezký obrázkový klip, což se klukům z Imagine-Vision povedlo a děkujeme jim za to.
Franta: (s rozzářenýma očima) Bylo to všeho všudy dost náročné. V jednom dni jsme byli na jiné planetě, u mostu v San Franciscu, v New Yorku... Cestování bylo hodně náročný. (všichni se smějí, Michal se směje na druhou) Museli jsme sebou hodně pohnout.
Ota: Museli jsme to dobře naplánovat dopředu - pořádně to propočítat...
videoklip Spáč jako novinka v t-music chart - hlasovat můžete zde
Ale když už jste se zmínili Ameriku, jak se vám tam líbilo?
Ota: Já jsem hlavně rád, že mě a Myšáka kapela nezabila. (všichni se smějí) Byli jsme trochu moc hlučný...
Michal: Myšák je kytarový technik... Už od druhýho dne nám lezli na nervy.
Ota: Ale z kapely mě nevyhodili, takže snad v pohodě. (smích)
Michal: Jinak do Ameriky jsme jeli počtvrté, takže už jsme nečuměli s otevřenou pusou. Ale samozřejmě to bylo příjemné, lidi chodili, koncerty supr... Fakt jsme si to užili, udělali jsme si výlety do Las Vegas a San Diega.
Franta: Ale největší zážitek jsme měli, když jsme všichni s igelitkama vyrazili do největší prádelny na světě. Jsou tam ty ohromné pračky. Vyprali jsme si prádlo za týden, vysušili a šli s čitým domů.
Chinaski v americkém "čajnataunu"
Asi to stálo za to, co?
Franta: Jasně, hezky to vonělo... (smích)
Michal: Akorát jsme všechny ty hardy dali na hromadu a pak jsme se hádali, co je čí. (všichni se smějí) Některé ponožky zmizely...
Franta: Ty nejhorší tam zůstaly... (smích)
Michal: Jinak rádi jezdíme do Chicaga, kde hrajeme vždycky. Je tam česká hospoda U Klasů, dobře se známe s jejím majitelem, máme tam svoje místa u baru - tři dny v Chicagu, to byl zážitek.
Taky jste se tam sešli s hokejistou Jirkou Hudlerem...
Michal: Jirka je náš velký fanoušek už dlouho, takže přišel na koncert a pak jsme vypili dvě hospody... (smích)
Ondra: Já jsem měl velký zážitek v Las Angeles. Tam jsme se rozdělili, s bráchou jsme zůstali ve městě a jeli se podívat na Malibu, kde jsme strávili celý den. Seděli jsme v baru, kde se ožral Mel Gibson a když ho na zpáteční cestě autem zastavili, měl ten známý průšvih s protižidovskými řečmi. Tak přímo v tom baru u moře jsme seděli, pili mojito...
Šzěpán: A koukali na delfíny... Krásné místo.
Ota: Já jsem měl príma zážitek v kasinu. Všechno jsem prohrál a ještě mě vyvedli. (smích)
Cos provedl?
Ota: No vztekal jsem se! Nelíbilo se mi to, chtěl jsem svoje peníze zpátky. (všichni se smějí)
Michal: Give me my money back or I will kill you!
Proč jste se rozhodli pro digitální vydání na t-music?
Štěpán: Dneska už pomalu není jiná forma šíření. Dá se samozřejmě plakat nad tím, že se neprodávají desky, ale muzika se šíří pořád. Možná teď nastalo přelomové období, kdy se to přelévá odněkud někam, ale tohle není zase až tak naše starost, naše záležitost je ty písně dostat ven a kdykoliv se najde jakákoliv varianta, která to umožňuje, byli bychom trdla, kdybychom ji nevyzkoušeli.
Ota: Navíc, když chceš desku dostat k co nejvíc lidem, tak třeba na Moravě nejsou všude Bontonlandy, dneska má každý internet a tohle je jednoduché - pošleš SMS a stáhneš.
Štěpán: Důležité taky je, že cédéčko bude obsahovat o dvě tři písničky víc. Záleží nám na tom, aby si ho lidi koupili. Album má nějakou hodnotu, snažíme se udělat co nejhezčí booklet. Mně osobně je líto, že lidi desky nekupují, ochuzují se tak o celý jeden rozměr.
Franta: Takže na t-music bude album viset čtrnáct dní, pak půjde do prodeje, právě i s těmahle bonusama. K dostání bude navíc i luxusnější vydání s cédéčkem navíc.
Štěpán: Jsou debaty, jestli digitální vydávání zabíjí nebo nezabíjí gramofonový průmysl. Ale to jde popravdě tak trochu mimo nás. Pro nás bylo vždycky nejdůležitější živé hraní a turné. Výhoda je, že s T-Mobilem tohle všechno můžeme spojit. Turné i desku. A ještě přitom můžeme sledovat, což bude zajímavý, jak to všechno proběhne - kolik lidí si album stáhne, kolik koupí...
Franta: Tenhle model nám zatím přišel jako nejlépe průchozí.
Ota: Já si stejně myslím, že gramoprůmysl zabíjí myšlení lidí - nechci si album koupit, tak si ho stáhnu.
Přejděme k turné - asi každého zaujal už výběr produkčního - Simona Sidiho, který dělal například Depešáky nebo Annie Lennox.
Michal: To je zajímavá story.
Ondra: Byli jsme se s Otíkem podívat na Pink a strašně nás vzala scéna. Ota ještě ten večer sedl k mailu a začal psát lidem, které ji dělaly - ozval se producent Pink a dal nám kontakt na Simona. Bylo to velké překvapení a celé nám zezačátku připadalo jako z vesmíru, že jsme se zbláznili - najednou jsme seděli v Los Angeles ve Starbucksu se Simonem, který nám ukazoval 3D návrh pódia.
Zpátky k těm hudebním produkcím - říkali jste, že vás chytla Pink. Půjdete na další koncert?
Ondra a Ota: Určitě!
Ota: Já mám ještě lístky do Linze, do Rakouska.
(k ostatním) A co po téhle stránce zaujalo vás?
Michal: Vloni jsem si splnil takové čtyři dětské sny: viděl jsem AC/DC, Faith No More, Prodigy a Radiohead. Jsou to různé žánry, ale mně se osobně asi nejvíc líbilo, jak to měli udělané Radiohead.
Štěpán: Za zmínku stojí třeba Muse. Je neskutečné, co mají na stage vymyšlené. Jo a taky se chystáme do Mnichova (mrkne na Ondru) - na U2.
Ondra: Snad se dá Bono dohromady.
Na závěr - co vy a fotbal? Koukáte?
Michal: Já na fotbal ne, hokej prožívám hodně. Ale fotbal?! Hrozně dlouho trvá, než přeběhnou z jedné strany na druhou, to je taková doba...
Ota: Tak třeba Brazilci, Španělé nebo Portugalci to mají hned. U našich je to krapet pomalejší. (smích)
Michal: Na špičkový fotbal se dá koukat, ale z mistrovství jsem neviděl ještě nic, možná se kouknu na finále.
A jak jsi tedy prožíval hokejové finále?
Michal: Prožíval, ale nebyl jsem doma. Měl jsem představení v divadle. Viděl jsem jen poslední třetinu, ale byla to paráda. Čtvrtfinále jsme navíc sledovali s klukama v šatně, na nějakým koncertu. Bylo to skvělý...
Ondra: Já jsem to letos prožíval úplně nejvíc. Sport moc nesleduju, ale hokej mě baví. Navíc, když jde takhle do tuhýho.
(k ostatním) Vy jste asi taky koukali...
Franta: Já koukám furt. Baví mě i fotbal, nejenom ta hra, ale sledování hráčů...
Michal: A kdo to letos vyhraje?
Brazílie, ne?
Franta: Ty se včera moc nepředvedli.
Ota: Taky myslím...
2:0, ne?
Franta: Nakonec 2:1.
Ota: Kim Čong Il pohrozil smrtí a museli dát góla. (smích)
Franta: Asistence Kim, gól Kim... (všichni smích)
- Chinaski ve velké louži... Teda za ní!
- Chinaski, Deyl a Klus kulili očka (report a fotogalerie)
- Tři (pražské) oříšky pro Chinaski
- No Name vs. Chinaski (speciální souboj přímo z Košic)
- No Name a Chinaski - společný duet (exkluzivní report a galerie z Košic)
- Když Chinaski, tak s Plivníkem (report a fotogalerie)
- Chinaski speciál aneb "Všechny ři.ě světa i ta má"
Fotogalerie: Iva Marešová
