Chinaski v Praze: Šunka, která nestárne

Podzimní t-music tour kapely Chinaski předcházela velikášská slova o monstrózní show - do škatulky zabydlené Pink nebo Depeche Mode však Husákovy děti rozhodně nezapadly... Jméno Simona Sidiho, které bylo před šňůrou skloňováno minimálně v osmi pádech, se sice podepsalo pod jedny z největších virválů hudebního byznysu. Menším detailem ale je, že se obvykle pohybovalo o nějakých pár nul jinde.

Víc než o "show" byl pražský koncert o kapele jako takové. Hybné melodie, silné refrény a chytlavost na všechny způsoby - to je recept, kterého se Chinaski drželi už ve "starých hadrech".

Nejslabší položku koncertu představovaly hadry nové - songy Hádalo se... a Jak mám ti říct rozhodně nebyly těmi pravými otvíráky. Halu tak rozdováděla až píseň čtvrtá v pořadí - Stejně jako já, jediná navštívenka z desky Dlouhej kouř toho večera. Naopak koncertní prověrku z písní se štíkem Není na co čekat skvěle zvládla mimořádná intimní záležitost Šatna, našlapané Kompy a óda na stárnoucí punkové kapely alias Kérka.

Pověsti koncertních jistot pak bez nejmenších potíží dostály hity 1. signální, 1970, Rádio Bubeneč, Zadarmo, Můj svět, Tabáček nebo příjemně nabroušená Klára. Zpomalovalo se tradičně ve Vrchlabí, filmovém Vakuu a s Drobnou paralelou. V poslední třetině pak Chinaski za asistence Terezy Maxové pokřtili cédečko Není na co čekat - a aby dostáli svých slov, rovnou převzali zlatou desku za jeho prodej.

Menší překvapení připravila kapela fanouškům až na závěr, který se obešel bez kamaší i dalších oděvních doplňků... Vinárna u Valdštejna však nezklamala a byla dokonalou tečkou za překvapivě skvěle ubíhajícím večerem.

Chinaski potvrdili, že nejsou jejich hybnou koncertní silou načechrané ohňostroje, létající fosforeskující tučňáci ani další všemožné kejkle - vystačí si sami, s kytarama a šunkovým nářezem, který je po třiadvaceti letech sice o poznání uleželejší, šmakuje ale pořád...

Fotogalerie: Iva Marešová