Co dělá Sheryl Crow, když je šťastná?
„Moje poslední deska (Detours, 2008) byla dost politická, extrémně osobní, postavená na textech. Tak se mi zdálo, že nastal správný čas udělat něco soulového a sexy," vysvětluje Sheryl Crow změnu stylu v tiskové zprávě k albu. A proč převažuje zrovna retro soulový nádech? „Když jsem byla malá, velmi mě ovlivnili Delaney & Bonnie a umělci vydávající u The Stax Records," zavzpomíná Sheryl na spokojené dětství, strávené na farmě ležící „100 mil od Memphisu".
Jižanský soul, ovlivněný soundem a la Memphis přelom 60. a 70. let, sednul Sheryl překvapivě dobře. Od šlapající, lehce nervní Our Love Is Fading s kousavými přiznávkami saxofonu, přes funkový tep Say What You Want až po čirou jásavost singlu Summer Day. Zpěvačka se ovšem neomezuje jen na soul. Reggae Eye To Eye, které podpořil zvonivou kytarou velký milovník Jamajky Keith Richards, tvoří jednu sympatickou výjimku z pravidla. Další představuje třeba píseň Long Road Home, která se folk-rockovým šramlem nejvíc blíží dřívějším zpěvaččiným počinům.
Ovšem nejsilnější písní alba je dle pisatele vpravdě soulově vygradovaná balada Stop. Jediná píseň na albu, která nečiší optimismem, Sheryl se tu vyzpívává z frustrace agresivitou a uspěchaností současného života. A i když textařská fráze „zastavte svět, točí se příliš rychle" nepatří k nejoriginálnějším, zasáhne vás právě díky zpěvaččině přesvědčivému nasazení.
Naproti tomu se moc nepovedly cover-verze. Sign Your Name, mistrovský kousek původně od Terence Trenta D'Arbyho, ve kterém Sheryl přizvukuje Justin Timberlake, působí neživotně a těžkopádně. A v předělávce I Want You Back, průlomového hitu The Jackson 5 z roku 1969, ztratila Sheryl soudnost úplně. „To byl první singl, jaký jsem si v životě koupila," vysvětlila nadšeně. Jenže tím neomlouvá plytkou pubertální rozjuchanost písně, logickou v původní verzi s jedenáctiletým Michaelem Jacksonem, ovšem v podání zralé dámy poněkud... nepřirozenou. Mírně řečeno.
Je pochopitelné, že Sheryl chtěla natočit písničku na počest Michaela Jacksona. Vždyť v začátcích své kariéry s ním zpívala jako sboristka. Nicméně mohla vybrat vhodnější cover.
Ovšem jako celek není 100 Miles From Memphis špatná deska. Akorát jsme si asi zvykli dostávat od téhle chytré ženské „něco víc", něco osobitějšího a hlubšího. Jenže to není její problém, každý má právo zpívat si, co chce.
Zbývá pokusit se odhadnout, proč Sheryl přišla se svými vzpomínkami na „mladá léta" právě teď. Zřejmě to nebude těžké. Žije si na venkovské farmě nedaleko Nashvillu v klidu a rovnováze, obklopena dvěma adoptovanými malými synky - a slyšitelně se cítí naprosto šťastná. Což jí můžeme jenom přát a tomuhle albu věřit. Není z něj cítit kalkul, ale spousta radosti.
