Colours of Ostrava jsou jako bonboniéra

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Líbí se 1 uživatelům. Všichni, kterým se Článek z magazínu líbí

Hudební léto je v plném proudu, čerstvě je minulostí i jubilejní desátý ročník Colours of Ostrava. Jak završil svou první desítku? Že by ve společnosti Wohnout, Chinaski, Vypsané fiXy, UDG, Sunshine nebo Tří sester - zkrátka tradiční české festivalové náplně? Díkybohu ne - dramaturgie téhle hudební události je totiž „někde úplně jinde" a stejně tak pro „někoho úplně jiného".

 

Desáté pokračování Colours of Ostrava nevybočilo ze své osy, přestože to mělo na svou narozeninovou oslavu v plánu. Je dost možná dobře, že okolnosti neumožnily organizátorům uspořádat plánované the best of z předchozích ročníků.

Jasně, line-up se sestavou Robert Plant, David Byrne, Gipsy Kings, Jamie Cullum, Bob Geldof, Sinéad O'Connor a Richard Bona by působil impozantně... Tahle jména už ale „představena" byla a co víc, na Colours prostě o jména nejde. To, že se každý rok pár zvučnějších objeví, je spíš bonbónek k dobře sestavené dramaturgii než důvod, proč na festival jet.

Colours a jejich odtajňování

Právě odtajňování nových hudebních pojmů a stylů dělá z Colours to, co jsou. Premiéry interpretů ze všech koutů světa letos korunovali irská písničkářka Lisa Hannigan, afričtí rappeři SMOD, melancholičtí Blackfield nebo irští matadoři Clannad. Každopádně bylo těch poprvé požehnaně.

Letošní program byl prvním v historii festivalu, který nabídl víc zahraničních kapel než těch tuzemských. Další propastný rozdíl mezi Colours a ostatními podobnými českými akcemi. Žádné opakované „zakopávání" o Wohnouty, Vypsanou fiXu, Chinaski nebo UDG... Jasně, pár  takových kapel se v programu mihne, jejich procento je ale o mnoho menší... Stejně tak ho doplní o něco neotřelejší domácí jména jako Už jsme doma nebo Sváteční pop.

Dalšími důležitými faktory vydařeného festivalu jsou organizace, zázemí a počasí - nutno podotknout, všechny zafungovaly na jedničku. Počasí samo od sebe, na těch dalších museli zapracovat pořadatelé. Ač to zní směšně, i díky vegetariánské baště nebo kojícímu stanu pro matky se ten který návštěvník může cítit komfortně.

Ono to "prostě jde"

V hudební branži a nejen v ní člověk často slýchá, že „to prostě nejde". Úspěšný je mainstream, jinudy cesta nevede. Colours of Ostrava dokazují opak. Fakt, že i letos se do areálu dostavilo na pětadvacet tisíc hlav, je dostatečným důkazem. Nezbývá tedy, než poděkovat za takovouhle akci vybočující z ubíjejícího neměnného kolotoče, a těšit se na další mimořádné hudební ochutnávky z celého světa.

 

Colours of Ostrava 2011:

Colours of Ostrava 2011 ve fotkách

FOTO: Colours of Ostrava, den čtvrtý 17. 7. 2011

Reportáž: Čtvrtého dne nastala "tak trochu zvuková apokalypsa"

Reportáž: Třetí den hýřil barvami tropů

Fotogalerie: Colours of Ostrava, den třetí 16. 7. 2011

Reportáž: Druhý den proběhl ve znamení trikolory

Fotogalerie: Colours of Ostrava, den druhý 15. 7. 2011

Reportáž: Den první příjemně utonul v irské zeleni

< Zpět na magazín


Nejčtenější články týdne




Rychlé vyhledávání