David Koller: Nevím, jestli to můžu prozradit

V létě vás čeká spousta festivalů, máte nějaký svůj oblíbený?

Hodně hrajeme v Bratislavě, tak čtyřikrát za rok. Jsou tam skvělé akce. Slováci jsou o něco živelnější než my, nejsou to studení čumáci. Nejvíc úletové byly koncerty s Lucií v Košicích. Kapela přijde na pódium, začne hrát a vylítnou čepice. To se párkrát stalo. Ale že vylítnou i trika a další věci, to se normálně nestává. Oni si to přijdou užít. Vydovádět se, zařvat si, zazpívat si ty písničky, který znaj...

Třeba No Name si ale zase pochvalují české publikum, možná je to pro fanoušky pořád ještě trochu exotika, když přijede kapela ze sousední země?

Je to možné.

Jak se těšíte na České hrady?

Vloni jsem je jeli s Jasnou pákou a hrozně se mi to líbilo. Atmosféra těch „kulis" je úžasná.

Která vás zaujala nejvíc?

Přiznám se, že jsem nikdy v životě nebyl na Kunětické hoře. Tam jsem se podíval poprvé a bylo tam krásně.

Nedílnou součástí festivalu jsou pivo, víno... je možné udržet se střízlivý?

V lepším případě řídím a nemůžu pít, v tom horším se člověk nechá strhnout atmosférou. Kór když je tam pak kapela, na kterou chceme vydržet. Ale ne že bychom se museli pokaždé „ztřískat", to by člověk asi ani nezvládl.

Udělal jste i zajímavý projekt pro děti. Čeká vás další bejbypunk?

Nevím, jestli to můžu prozradit...

Myslím, že v červnu vychází nová deska.

Tak můžu... (smích) Už jsem tam něco nazpíval, takže určitě něco bude.V létě.

Vraťme se ještě k Chinaski. Byl jste nedávno na Autopohádkách v Hybernii, jak se vám Plivník líbil?

Mám srovnání s bejbypunkem. Je to podobný projekt, také pro děti. Autopohádky se mi zdály náročnější, nejsou úplně pro ty nejmenší. Ale vážně obdivuju Michala Malátného, který to táhnul. Je vidět, že je to školený herec. Vzpomínám na loňskou šňůru, tam jsme z toho hráli jednu písničku - Hvězdy nad hlavou.

Jak na turné s Chinaski vzpomínáte?

Bezvadně. My jsme se vlastně neznali, protože jsme se míjeli. Nikdy jsme nejeli společnou šňůru. Oni hodně pracovali, my jsme hodně pracovali... S Pavlem jsem se seznámil někde v tělocvičně, na stěně, protože jsme spolu lezli. Až potom jsme se k sobě dostali, po té muzikální stránce. Ale nikdy jsme si nebyli tak blízko, jako bohužel až po jeho smrti. Jednou za mnou kluci přišli, abych si s nima zahrál. Zjistil jsem, jaká je to parta. Táhnou za jeden provaz - je to opravdická kapela. Nejsou to jen lidi kolem nějakého zpěváka nebo zpěvačky, jsou semknutí.

Jak se vám hrály jejich písničky? Muselo být těžké, naučit se skladby, které neznáte.

Dal jsem tomu čtrnáct dnů. Určité věci ve svém hraní nechávám na improvizaci, nebavilo by mě hrát pokaždé stejně. Na našich koncertech se v tom trochu vyžíváme. Předehry, mezihry, sóla a dohry jsou ad libitum, podle toho, kdo má v té které písničce hlavní slovo. Nebo to prostě vycítíme. Je to pak daleko víc vzrušující, všichni dávají větší pozor, co se děje, nehrají automaticky.

Ale může se i něco pokazit...

To může. Ale o to ani tak moc nejde, kapela je natolik sehraná, že se to zvládne. S Tomášem Markem se známe od roku... (přemýšlí) S Lucií hrál asi deset let, pak měl přestávku... zhruba od roku 1994. Takže jsme sehraní, po takové době už jsou lidi na sebe doslova napojení.

Obligátní otázka na závěr - jak vidíte blízkou budoucnost.

Dá-li rock and rollový pánbůh, jestli tedy nějaký existuje, tak bych chtěl mít desku někdy na podzim hotovou. Ale chci vyzkoušet zase něco nového, bavíme se o tom s producenty... Děláme na tom od loňské zimy, v březnu jsme byli s kapelou na soustředění v Berlíně, v takové umělecké čtvrti, kde jsme hráli a trochu pařili. Takže i odtamtud máme nějaký materiál a sbíráme dál. Něco jsme natočili v lednu v Mikulově...

Myslela jsem, že nemáte rád ty typy kapel, které když vydávají novou desku, zavřou se na tři měsíce do studia a tam ji prostě vypotí. Ale že to musí přijít tak nějak samovolně.

To ano, ale bez termínu člověk nic neudělá. Jinak jakési soustředění jsme zkusili udělat loni v zimě a nic z toho nebylo. Písničky člověk prostě musí skládat pořád... Občas je nějaká dobrá a ty ostatní se vyhoděj.

Poslední otázka: máte rád Majora Zemana?

(smích) Já? Tu postavu komunistického fízla jsem do určité doby rád měl, jak se to zamotalo do politiky, tak už moc ne.

Myslíte, že ten jeho duch provází vaši desku?

(smích) Je tam. Když u mě natáčeli Plastic People, tak jsem jim to radši neřekl. Protože oni určitě musí znát Mimikry. Takže jsem jim to radši ani neříkal, aby neodešli.

1. část rozhovoru najdete zde