Dávný vzkaz napsaný pod víčky

Ztratila se ve tmě, ale nebojí se, jen je jí moc smutno a sama pro sebe začne: „Kdybych měla srdce, mohla bych tě milovat. Kdybych měla hlas, mohla bych zpívat." Ale ona zpívá, jen moc zvláštně: jako dívka uvězněná v ženském těle, jako duše potápějící se do chladné bažiny, jako anděl břichomluvec. Zvláštním způsobem hladí i řeže jako nůž, ostatně sama stála z poloviny za úspěchem elektronického dua The Knife. Jeho muzika uchvacuje pronikavým chladem. Nepůsobí však odtažitě, hlavně díky hlasu Karin Dreijer, což je občanské jméno Fever Ray. Ona je skutečně člověk, i když se tomu občas nechce věřit.

Islandská Bjork by mohla být její sestrou. Také zpívá i vypadá trochu jako dítě a vytváří zvláštní fantasy svět plný protikladů. Fever Ray v něm doprovází vždy jen několik zlověstných syntetických zvuků, doplněných neprůbojným a hlubokým rytmem.  Nekonečně pulzující transformátor v If I Had A Heart, doprovázený varhany a přidušeným rytmem uvedou do černočerné atmosféry, z níž neuniknete dalších padesát minut. Hitový potenciál skrývá When I Grow Up. Přerývaný rytmus a vzdálené houkání elektronické sovy vytvářejí spolu s textem o hořkosti nenaplněných dětských snů jedno z nejpůsobivějších volání po lásce, jaké pop music v poslední době vytvořila.

Putování do jeskyně mysli, kde už je dospělé zdůvodňování krátké a přicházejí na svět zasunuté touhy a strachy, pokračuje v Dry And Dusty, stavějící na syntezátorových ozvěnách ve stylu skotských ambientních mistrů Boards Of Canada. Skladba by mohla být líbivým synth popovým hitem, kdyby se trochu nazdobila a pustila pod světla, ale Fever Ray se brání, přišla by o veškeré tajemství. Vlastně ani sama neukazuje tvář. Skrývá ji pod kštici vlasů nebo velké zrcadlové brýle podobně, jako když v The Knife nahlížela okolí skrze ptačí masku s protáhlým zobákem.

Úsporný doprovod připomene pionýrské časy elektronické hudby, kdy musel stačit jednoduchý syntetický vzorek, pár efektů a kostnatý rytmus, přesto tak vznikla nezapomenutelná díla, která obdivujeme dodnes (Kraftwerk, Tangerine Dream a další). S minimem pracují Triangle Walks nebo Concrete Walls - zvláštní halucinace na hranici spánku, ve druhé zmíněné dokonce hlas přiznává: „nespala jsem už od léta".

Ohromný černý obelisk vzpomínkám vystavěla Keep The Steets Empty For Me, kde se v závěru vynoří indiánské píšťaly. Jen ve spánku či unaveném bdění se všichni stáváme domorodci pradávného kmene. Fever Ray je jeho vrchní šamankou.

PS: Fever Ray zahraje 20. května v rakouském Grazu na jarním pokračování festivalu Electronic Beats.