Die Happy v Praze předvedli, že se mají s akustikou rádi
Fotogalerie: Die Happy v Retro Music Hall
Ještě před vystoupením hlavní hvězdy se Retro Music Hall pokusil předehřát písničkář Greg Holden. Vystačil si s kytarou a maskou Glena Hansarda ve skotské sukni. Jeho půlhodinový set protkaný několika českými frázemi byl tak akorát. Neurazil ani nenadchl.
Die Happy si to na pódium namířili za zvuků intra v podobě dobře známé melodie She Wants To Move z dílny hiphopové trojky N.E.R.D. Koncert odstartovali písní Big Boy. A definice nového žánru na sebe nenechala dlouho čekat. Akustický večírek byl něčím, co sice popírá živelnost, která je pro Die Happy příznačná - zvýraznil ale pár silných stránek. Komornější nádech nechal vyniknout úctyhodnému množství hudebních nápadů a vychytávek v jednotlivých písních, stejně tak Marta Jandová si na židličce o poznání víc vyhrála se svým hlasem a své hudební přednosti dali na odiv i ostatní členové kapely. Díky hostům se na scéně zaskvěly i exotické didgeridoo nebo kontrabas. Bubenické sólo pak z unylosti vytrhla kubánská bonga.
Alfou a omegou show byla jak jinak než Marta Jandová, která je lídrem se vším všudy - komunikuje s publikem, hecuje a z rukávu loví jednu grimasu za druhou. Stejně jako celý ansámbl byla však tentokrát i ona v poklidnější náladě. Na šmrncu jí to však neubralo.
Stejně tak setlist doznal mnohých změn - chyběly pecky jako Easy Come Easy Go, Love To Hate You nebo Peaches. Přibylo naopak pár novot z aktuální desky Red Box. Jedním z nejsilnějších momentů byl latinou říznutý cover Survivor dnes už neexistující dívčí kapely Destiny's Child. Úchvatná byla i dokonale vygradovaná zpověď The End.
Slabá místa do svého koncertu Die Happy téměř nepropustili. Jedno však nakonec přicválalo v podobě Petra Jandy a písně Otázky z dílny Olympic. Dojemný duet, který si střihl se svojí dcerou, působil v souvislosti s dramaturgicky skvěle vystavěným večerem jako nemístné klišé. Jedna piha na kráse je ale bezesporu příjemnou vadou, které se nevyhne ani sebevětšímu mistrovi.
Co dodat závěrem? Především pochvalu - zatímco u jiných kapel je akustické turné diváckým tahákem, akustickým akorát tak na plakátu, parta kolem Marty Jandové "elektriku" opravdu osekala. A jestli si před tímhle turné většina lidí nedokázala Die Happy, kteří jsou ne nadarmo často přirovnávaní ke svým křiklavým kolegům z Göttingenu Guano Apes, představit v komorním duchu, teď jim možná bude dělat problémy zvykat si na to, že je akusticky zase nějaký ten rok neuslyší.
