Divokej Bill... A bude!

Pár kroků od Žižkovské věže a pár dnů od sobího nadílkového expresu jsme vyzpovídali Vaška Bláhu... A v našem hovoru jsme honili jak Mlsnou, tak i ostravsko-havířovského Kryštofa nebo šílence s dlouhejma oranžovejma dredama... Dobrou chuť všem.

Vaše nová deska se jmenuje Mlsná. Tenhle název se ale spíš než s hudbou pojí s jídlem ne?

Jde o požitky. Může to být jídlo, ale dá se mlsat i jinak, pocitově - třeba očima. Uši mlsají hudbu... Takže takhle.

Jak mlsáš nejradši ty?

Všema smyslama najednou. (smích)

Takže jíš, k tomu koukáš na nějaký dobrý film a pouštíš si cédéčko...

Snažím se udělat si ten život příjemný, nikdo nemáme moc času. Takže jíst dobré jídlo, pít dobré pití, poslouchat dobrou muziku a dívat se na hezké věci.

Co ty a hudební mlsání?

Třeba když sem přijede nějaká velká hvězda a můžu se jít podívat na koncert.

A konkrétně?

Abych se přiznal, poslední dobou jsem vůbec nikde nebyl. Pořád hrajeme jako blázni... Ale viděl jsem hodně českých kapel. Velký dojem na mě udělal Kabát na Vypichu - to byla pecka, krásný zážitek, tam jsem si zamlsal. (smích)

Vrátím se k vaší desce - natáčeli jste teď klip k písni Batalion. Jaký to bylo?

My tam nevystupujeme, takže se to odehrálo úplně bez nás. Točil Honza Bártek z Ostravy, kterýho můžeš znát z klipu Bratří Ebenů Folklóreček. Ten nápad se nám líbil a teď je situace taková, že moc klipařů není. Výsledek se mi líbí, pro mě jako autora je to sice dost drsné, rád bych ho viděl... víc o lásce. Ale má šmrnc, nápad, pěkné barvy, je dobře sestříhaný... Hodnotím to jako jeden z nejlepších klipů, které máme a to už je asi patnáctý v pořadí.

V čem vidíš problém současného nedostatku klipařů? Myslíš, že je to tím, že jsou klipy u nás dost podceňované?

Myslím si, že je to jako se vším. Každý si o tom rád popovídá, ale když pak někoho potřebuješ, nikdo tu najednou není. Teď jsme třeba sháněli dobrou předkapelu - ačkoliv by se zdálo, že jich je hodně a že naříkají, že není kde hrát, tak těch partiček, které dokážou na sobotu a neděli vyjet, mají auto a program na čtyřicet minut a mají chuť - těch až tolik není. Takže řečeno obecně - po šikovných lidech je hlad.

Proč jste vybrali zrovna Batalion, přeci jen téma války není pro singl úplně běžné?

Tady jde spíš o takové přirovnání. Každý si pod tím může představit něco jiného, je to o tom, jak se chlápek - dravec, vrací po tahu domů. Ale tu píseň jsme vybrali na základě reakcí zvukařů a kluků z kapely. Kromě toho jsme udělali na našem webu anketu a takhle písnička dostala nejvíc hlasů, takže jsme se trefili do vkusu fanoušků.

Písnička Půl pátý ráno měla taky úspěch a je na desce hned první...

Tu jsme nechtěli dávat, protože je taková dost ostrá, taková rebelská pecka pro punkáče. (smích) Dá se předpokládat, že by se na ni rádia nechytla, jednoduše by ji nehrála. A co si budeme namlouvat - byli bychom rádi, kdyby singlovku rádia zařadila.

Zaujal mě způsob natáčení alba...

Kolem toho je obrovská bublina. Někdy v začátcích myslím Šimon Kotek, náš PR manager, v tiskové zprávě svými slovy popsal, jak točíme desku a novináři se toho chytli. Ono to tak v podstatě nebylo...

Mně ale nejde o analog. Šlo mi o natáčení jednotlivých partů - většinou se dělá každý zvlášť...

To je pravda, asi polovinu písniček jsme nahrávali dohromady.

Proč jen polovinu?

Jednoduše jsme zjistili, že to u všech nejde. U rychlých „šlapavek" to bylo dobré řešení, ale u těch pomalejších ne.

Album jste poskládali z písniček, které nebyly "úplně nové", hráli jste je na festivalech a sledovali reakce publika... Zajímalo by mě, jestli nějaký plánovaný song vypadl.

To ne, když nějaká písnička nefunguje, tak to cítíme už ve zkušebně a na koncerty se nedostane. Viděli jsme, které šlapou a ty jsme dodělali. Spousta je jich ještě rozdělaných, měli jsme dvacet, pětadvacet pecek a zaměřili se na těch dvanáct, které jsou na Mlsné. Na ostatních budeme dělat dál, až „uzrajou". Ale rád bych na dalších koncertech zařadil tak dvě z nich, abychom je uměli, až se bude nahrávat další album. Děláme to tak, že novou písničku zahrajeme před lidma, podle jejich reakcí třeba změníme tempo, aby se nám dobře zpívala a nebyla moc vysoko nebo nízko - takže s tím pracujeme spíš v tomhle slova smyslu.

Jak to vypadá se zahraničím, konkrétně s Anglií?

Máme tam jeden dobrý kontakt, takže přes něj pošleme aspoň pár kousků pro fanoušky. Ale album tam určitě nevyjde, takový zářez jsme v Británii zase neudělali. (smích) Zájem by byl tak před dvěma lety, ale tehdy nám vydavatel udělal takovou nepěknou věc, že jsme to nakonec vzdali. Najednou měli strach a oháněli se smlouvou a exkluzivitou na celý vesmír a měli obavy, abychom v Anglii nevydělali nějaké peníze a proto nám to radši „típli". Dali jsme si pozor a už tam tahle klauzule není. Předtím jsme to bohužel nevěděli. Třeba bychom tam tisícovku desek prodali a bylo by to super.

Vím, že na Levellers rádi vzpomínáte. Je tu ještě nějaká parta, se kterou byste si chtěli zahrát?

Pokud jde o světové kapely, jakákoli nabídka by byla  dobrá. Zatím se ale bohužel nic nerýsuje.

Vrátím se ještě ke Slavíkovi.

To bylo velký nadšení. Čekal jsem v nejlepším případě bramborovou medaili, tak do pátého, desátého místa. Byli jsme překvapení. Za největší fór považuju to, že měli Kryštof o padesát hlasů míň než my. A nakonec oni měli tu bramborovou.

Mezi váma a Kryštofem cítím o něco větší rivalitu...

Ne, vůbec - jsme s nima zadobře. Žádná velká rivalita tam není, jen se občas trošku pošťouchneme. Nic ve zlém.

Je to jako s akustickým turné - jede jedna kapela, pak další... A obě se přetahujou, kdo s tim přišel první...

My už jsme jeli akustické turné dávno, prvně před nějakými osmi lety. Ale do divadel asi nikdy nepůjdem. V Národním teď byla nabídka, že by zrušili Fidlovačku a dali tam Divokýho Billa, ale my jsme to odmítli... (smích)

Takže divadla ne... Ale třeba Michal Hrůza jel po hospodách. To by vás nelákalo?

Hospody by byly dobrý, ale náš ansámbl čítá patnáct lidí a kdybychom přijeli do hospody, tak už by se tam nikdo nemohl přijít na koncert podívat, jsou to jednoduché počty. Asi by se to moc nerentovalo. Ledaže bysme hráli jen pro výčepáka... (smích)

Zaujal mě cover alba, čí je to návrh?

Je od Jeremy Cunninghama, basáka Levellers... Šílence s dlouhejma oranžovejma dredama. Seběhlo se to na posledním koncertu v Anglii, kde jsme předskakovali. Slezli jsme z pódia, zpocení přišli do šatny a tam byl na zdi velký papír s touhle kresbou nakreslenou fixkou. Napsal tam, že nám děkujou za tour, že to bylo bezva. K obrázku řekl, že si s ním můžeme dělat, co chceme. Tak jsme to dali jako obal na desku. Před pár týdny hráli Levellers v Berouně. My jsme vystupovali ve Zlíně, a tak jsme si dali rande na benzínce. Tam jsme jim Mlsnou ukázali a Jeremy byl rád. Viděli jsme se po roce a byla to srdcovka, aspoň mě to dostalo.

Co jste si dali takhle na benzínce?

Pivo, jointa a jeli jsme dál. (smích)

Na Silvestra hrajete v Andělovi. Co říkáte tomu, že ten pořad končí?

Pavel nám volal, byl z toho smutnej. Myslím si, že nám ten pořad hodně pomohl, hráli jsme tam pětkrát, desetkrát a vždycky to bylo dobrý. Koukáme na to, když přijdem v sobotu domů. Ale jsem přesvědčený, že když něco končí, tak zase něco začíná. Teďka zrušili Zellerovi Pomeranč, Pavlovi Noc s Andělem - dva tři měsíce takový pořad nebude a pak se zase najde nějaká tvůrčí skupina. Je to těžké, Pavel to dělal deset let a už to bylo dost podobné. Určitě z toho nejsem rád, ale myslím, že se zase někdo šikovný objeví a vymyslí nový pořad.

Pojďme k vašemu akustickému turné. V Aši jste měli nepříjemný zážitek s pepřovým sprejem a koncert jste pak odehráli venku.

Naštěstí nebyla až taková kosa. Měli tam nějaké ohniště a pár laviček, tak jsme si dřepli a bylo to ještě lepší, než kdybychom hráli vevnitř. Pro lidi to byl zážitek a pro nás taky.

Akustické a elektrické koncerty jsou dost rozdílné. Co sedí víc tobě?

Mě baví ta pestrost. I když vlastně já jediný se to vždycky musím přeučit celé, na akustiku hraju jinak než na elektriku... Letos přišel nápad, že bychom příští rok natočili akustické DVD. Myslím si, že nám akustika sluší.

Jaká písnička tě z tohohle akustického turné baví nejvíc?

Baví mě novinka, která se jmenuje Námořnická. Hrajeme ji předposlední. Vymysleli jsme k ní takovou legraci: lidi zpívají „už to s náma houpá jako na lodi" a my jim odpovídáme že to s náma houpá, a oni zase že to s nima houpá... Líbí se mi, když se podaří lidi vtáhnout do děje. Tady se to povedlo, takže je to zatím můj favorit.

Určitě jsi sledoval MTV Unplugged. U které kapely se ti akustika fakt líbila?

Mám rád legendární Midnight Oil, to mě bavilo strašně moc. A pak samozřejmě Nirvana.

Na každém koncertu křtíte Mlsnou, jak to vypadalo včera?

Včera se toho ujali Pavel Cimpfe a Milan Karlík ze studia Sono, kteří měli k desce úplně nejblíž. V Sonu jsme byli padesát devět dní, Milan s námi točil a produkoval, Pavel Karlík dělal mastering a všechny dodělávky - strávil s námi posledních deset dní do rána do tří, kdy nám to nešlo a hořely termíny. Takže včera nám to křtili vlastně ti nejzásadnější lidi.

A co dneska?

Dneska je v plánu Jarda Špulák, autor povídek a Šimon Kotek, náš PR manager, který se stará o to, aby se o desce dozvěděla veřejnost. Takže zase dva na správném místě.

Na příští rok jste ohlásili koncerty ve větších halách a jenom dva festivaly - Rock For People a Úvalský Bigbeat.  Nebude vám to chybět?

Uteče to jako voda a napřesrok zase chceme jet jenom festivaly. Takhle to držíme: vždycky když je po desce, jedeme samostatné turné a když je rok dva od desky, jsou to festivaly. Ty jsou samozřejmě lepší, přijede se půl hodiny před, zahraje se a pak hurá do lidí - pivko, léto... Ale změna je dobrá - stejně tak elektrická a akustická.