Divokej Bill: Naším snem je udělat turné kolem světa

Váš 1000. koncert proběhl 9. 9. 2011 v Úvalech, vzpomenete si ještě na ten první 6. června 1998 v Lidovém domě v Českém Brodě?

Moc dobře - nervozita, tréma, zkoušeli jsme v tu dobu jen pár týdnů, ale většina publika byli lidi z Českobrodského gymnázia, kam chodila i polovina naší kapely, takže podporu jsme měli a nakonec to dopadlo docela dobře.

Porovnejte svůj první a tisící koncert, ve kterých věcech si byly podobné a naopak ve kterých se lišily?

Díky Bohu si moc podobné nebyly, přece jenom jsme se už trošku vyhráli a otrkali, takže ten tisící byl určitě o poznání lepší a propracovanější, ale určitá nostalgie tam byla.

V rámci koncertu se na pódiu vystřídali mnozí hosté - ne všichni přišli „naučeni". Můžete konkrétně naznačit, kdo byl nejpilnější a kdo až tak pilný nebyl?

Asi by nebylo slušné někoho vyzdvihovat a někoho zase hanit - jsme moc rádi že si na nás našli čas a přišli nás podpořit. Kdo neuměl, tak jsme to s ním přejeli na zvukovce, vzal si tahák a pak už jsme to tam sypali.

Hodně dobré reakce zaznamenalo Malování s Anetou Langerovou a Škworem, zajímavá  trojkombinace - koho napadla?

Taky mě překvapilo, že chtěli kluci ze Škworu zpívat Malování, ale známe se už dlouho a já vím že jsou dost citlivý. No a s Anetou už jsme ho měli secvičený z minulosti, tak jsme si řekli že to dáme všichni najednou.

Vaši hosté vás doprovázeli u mnoha písní - jak jste řešili „obsazování"?

Operativně, protože to stejně jinak nešlo.

Michal Hrůza byl hodně překvapený, že na něj zbylo Znamení.

A na konec mu to taky docela sedlo, dokonce jsme ho zkombinovali s kouskem z jeho pecky Napořád.

Ke svému 1000. koncertu jste se propracovali za 13 let, takže v roce 2024 vám to vychází na 2 000. Jak bude tenhle jubilejní koncert vypadat, koho na něj pozvete a kterou písní ho odstartujete?

Já doufám, že i za tak dlouhou bude Divokej Bill pořád bezvadná funkční kapela, takže uděláme rozhodně ještě větší mejdan než byl tenhle. Nevím, kterou písničkou budeme začínat, ale na konci bude zcela určitě Moje milá plakala a Rozárka, protože ty se s námi táhnou celou dobu a jak mi říkáme, jsou to pilíře naší tvorby.

Který koncertní rok vám z těch třinácti přijde zpětně jako nejnabitější - kdy jste toho měli takzvaně nejvíc dost?

Nejnáročnější byl asi rok 2006, kdy jsme hráli obrovitý turné po halách, na koncerty chodilo 3 až 5 tisíc lidí. Možná to vypadá velkolepě, ale pro nás muzikanty to znamenalo být na zvukovce už ve dvě po obědě a pak se až do našeho koncertu, který začínal někdy kolem půl desáté, poflakovat, polehávat a zabíjet čas v těch hokejových šatnách, pak se probrat a jít zahrát bezvadnej koncert, to bylo opravdu náročný.

Divokej Bill... A bude! (rozhovor z pražského klubu Akropolis)

Teď jste se s českými fanoušky na nějakou dobu rozloučili a čeká vás Slovensko. Jak si vlastně vede Divokej Bill tam?

Rád bych poděkoval kapele Polemic, která nás vzala vloni na turné a pootevřela nám dveře. Ohlasy na naše koncerty jsou zatím super, lidi se baví a z čeho máme největší radost, zpívají většinu pecek s námi, takže jsme nadšený.

Chystá se i další zahraničí případně další cestování s Levellers?

Naším snem je udělat turné kolem světa a spolu s Levellers taky určitě ještě něco dohodneme, ale zatím není nic konkrétního, co bych mohl zmínit. Nedávno jsme byli na jejich festivalu Beautiful Days a i když se nám koncert moc nepovedl, protože jsme v rámci ušetření hráli na půjčené nástroje, tak jsme si to tam s nima hodně dobře užili a načerpali inspiraci.

A na závěr - co takhle vtipná historka z 1000. koncertu?

Všiml jsme si tam dvou týpků, který šli a prostřední upad...