Dizzee brousí povrch, ale pronikne hluboko

Dejme tomu, že sledujete Dizzeeho kariéru od začátku, kdy svou geniální debutovou deskou Boy In The Corner  vpodstatě definoval zvuk žánru grime. Syrové a minimalistické digitální beaty inspirované klubovým 2 stepem  a rap nekompromisní kadence i kontrastu tehdy doslova vyrazily dech každému, kdo neměl dostatečně otevřenou mysl. Dizzee možná nebyl první, kdo posunul rapovou muziku po letech uvadání zpět do progresivních vod (aniž by popřel její základní principy), ale měl všechno, co potřebujete k tomu, abyste magnetizoval pozornost - talent , drzost a intelekt.  Showtime pak nastoupila cestu k mainstreamu, jejímž vyvrcholením je právě Tongue N' Cheek.

„Dělám masovku a přitom jsem pořád sprostej parchant," štěká Dizzee v pecce Bad Behaviour, produkované králem obřích halových trance parties Tiestem. Ano, Dizz hraje opravdu velkou hru o velké prachy a svým způsobem se tím i chlubí, tak jak se v mainstream rapu sluší. Sezval si zavedené producenty (více v našem preview zde) a prostě přestal předstírat, že žije v londýnském slumu, když už to dávno není pravda. A tak rapuje o tom, jak si užívá rychlé jízdy ve své nabušené káře, jak ho každá štětka chce, jak dělá velkej cash...  ale doplní to přidrzlým úšklebkem („hej kámo, jen si hraju") a v každém tracku nahodí minimálně několik perfektních a vtipných rýmů, které jsou prostě vysoko nad průměrem hip-hopové gangsterské hry.

Dance Wiv Me, Bonkers, Holiday - megahity, bla, bla, bla... Deska však není jen o nich, i když tvoří jakési popem prosycené jádro. Třeba Road Rage se sampovanými výkřiky a osmdesátými léty inspirovanými breaky hodně podobá dřívější Dizzeeho tvorbě, ale dneska zdaleka není tak radikální jako dříve. Popový svět totiž už dávno zareagoval a tak už i Black Eyed Peas dělají něco trochu podobného - tedy hru na minimalismus. Čím úsečnější podklad má Dizz pod sebou, tím lépe, jako třeba ve Freaky Freaky nebo výtečné Dirtee Cash. Slušně vychází i jeho výlet na Jamajku v dubové Can't Tek No More (produkce Shy FX).  Například povedená vyklidněnost Chillin' Wiv Da Man Dem by si však zasloužila trochu rozvolněnější rap, na který však Dizzee Diz není zrovna odborníkem.

V jádru vlastně není Tongue N' Cheek tak odlišné od předchozích Dizzeeho počinů, jen se prostě méně řeší a více baví. A jak nám Dizz připomíná v Bonkers:  „I act real shallow but I'm in to deep."

8/10