Dizzee Rascal ukázal Praze prořízlou pusu
Řekněme si rovnou, že o událost desetiletí nešlo, ba ani o událost roku, protože si to prostě o sice intenzivním, ale jen hodinovém vystoupení, dovolí prohlásit asi jen nekritický fanda. Těch měl Dizzee Rascal po průlomové desce Boy In Da Corner (2003), skutečně mnoho. Právě tato nahrávka - syrová, minimalistická, inteligentní, cynická a futuristická - dosud platí za jeden z nejzásadnějších počinů první hudební dekády 21. století. Díky ní se začalo nahlas mluvit o britské elektronickou scénou ovlivněné vlně rapu, pro niž se vžilo označení grime. Přestože od té doby vyšlo mnoho desek, které různě obměňují původní myšlenku, Boy In The Corner je stále jako zářivý a čistý originál, k němuž se lze možná přiblížit - ale ne dotknout se ho, natož pak překonat...
Jenže dneska je Dizzee Rascal spíše synonymem pro bourače hitparád s celkem nenáročnými klubovkami. Svoji cestu také okomentoval hned v prvním tracku Bad Behaviour s chorusem „Doin' it major, money, money, money and bad behaviour". Těžko říci, kolik z původních fandů tohoto šílence s ghansko-nigerijskými geny, nešlo na koncert právě proto, že Diz míchá do svého stylu čím dál více popu. Jenže, pokud zůstali doma, nemohli se naplno přesvědčit , že ať už adoptuje jakýkoli styl, udělá to po svém. Když pod jeho rapem zní disco electro jako v tracku Dance Wiv Me nebo Holiday, přesto v něm zůstává něco radikálního a originálního, i když v odlehčeném balení.
Samozřejmě v průběhu setu došlo na klubové sitcomy Dance Wiv Me, Bonkers (asi největší řev a prakticky všechny ruce nahoře), Holiday nebo Flexin a stejně tak se naplnilo i očekávání, že právě na ně bude reagovat české publikum nejlépe. Grimeových akcí sice v našich končinách přibývá a situace je podstatně lepší, než když Češi Dizzeeho vypískali jako předskokana no koncertě Red Hot Chilli Peppers (koho tehdy napadlo servírovat českému rockovému publiku takového pošuka?), přesto fungovaly spíše věci s čitelným trendy zvukem nebo s retro samply (Pussyole, Fix Up Look Sharp), než třeba bzučící digi groove Stand Up Tall.
Dizzee a jeho pomocník na mikrofonu přetékali energií, neustále hecovali lidi a soupeřili v tom, kdo jich dostane více na svou stranu, zkrátka užívali si jejich přízeň a naplňovali to, čím má MC být - Master of ceremony. Sice se občas trochu ztráceli pod basovými linkami nebo vokálními smyčkami chorů, ale pálili ostrými. Obzvláště to bylo znát, když někdy v půlce koncertu odešli na chvíli do zákulisí a DJ roztáčel aktuální klubové pecky, které proti jejich jízdě působily vyloženě ospalým dojmem.
Došlo na veškeré hity i občasné zklidnění, jako třeba s Chillin' Wiv Da Man Dem a své si našli jako nováčci, tak příznivci starého Dizzeeho. Kdyby byla atmosféra ještě o něco lepší, možná by Dizzeeho crew obdarovala Lucerna Mucic Bar delším přídavkem. Jenže „obyčejný" řev mu nestačil a obecenstvo, zjevně už trochu vytuhlé po hodinách s Djs a předskokany Newham Generals, nemělo už dost elánu burcovat Bruce Leeho rapu zpátky na pódium. On mu totiž i za tu hodinu dal, co proto...
Pro přiblížení večírku čekněte fotogalerii na oficiálních stránkách pořadatelů!
