Do gala!

Docela se těším, jak to Toxique vizuálně rozbalí se svojí další érou, kterou chystají. Je to jedna z prvních kapel, která pochopila, že to, na co posluchači na koncertě na pódiu koukají, není úplně fuk. Což je prima, hýbeme se zase o kousek dál. Samozřejmě, že když je evidentní, že frontmanka kapely si libuje v různých retro oblečcích a šílených barevných kombinacích, jde jim to určitě trochu víc od srdce než týpkům, co nosí furt jen džíny a triko. Její baleťácká sukýnka nebo neuvěřitelné modely šatů prostě nejdou zapomenout, a navíc jim to k jejich muzice perfektně ladí.

Nejsem nijak zvláštním zastáncem show, tedy že by muzikanti museli předvádět akrobatické kousky a tančit secvičené choreografie (i když s Fidelem taky jednu máme; jedná se o legendární kývání nohou ze strany na stranu). Naopak, někdy mívám pocit, že příliš připravené zábavné kousky mají jen zastírat, že kapela nemá moc co říct hudebně. Ale když dumám nad tím, jak má ideální koncert vypadat, nemůžu si pomoct, vizuální stránka k tomu patří.

Sunflower Caravan třeba vsadili spíš na někoho dalšího, a tak si na koncerty pravidelně berou VJ Martina, který jim obstará potřebnou projekci, skvěle doplňující hudební složku koncertu. Ale není to tak, že by kluci jen stáli a nechali promítané obrázky pracovat za sebe, naopak makají celou dobu a jestli je někdo z českých frontmanů showman, tak určitě Andy.

Co to způsobí, že nás něco vtáhne? Že zapomeneme na všechno okolo, i na tu nepříjemnou ženskou v tramvaji, i na špatnou zprávu, kterou nám volal kamarád těsně před koncertem, i na to, že jsme ten den nestihli všechno to, co jsme stihnout chtěli? Že ještě nemáme ani jeden dárek, a přitom už jsou Vánoce za týden? (Pardon, tohle je podpásovka pro všechny, kdo jsou na tom stejně, ale nemohla jsem si pomoct.)

Tím se dostávám k tomu, o co podle mého u vizuálu vlastně jde. Protože někdo může mít pompézní efekty, které ale tak nějak nefungují, nebo naopak, i s málem může mít divák a návštěvník koncertu pocit, že dostal všechno. Jde prostě o to (a teď v hektickém čase před Vánoci asi ještě víc), zastavit se na chvíli a věnovat trochu času tomu, jak co bude vypadat. Je fajn, když člověk vidí, že muzikanti na svůj koncert zkoušejí kouknout i očima těch druhých.

Nevím, jak mix na Sedmičce dopadne, budeme tahat ze skříní ty nejpřekvapivější a zastrčené kusy oblečení, a bůhví, kdo se vlastně přidá. Pokusíme se ale dát najevo, že jsme do svých fandů investovali trochu víc času, než bylo nezbytně nutné. Že když budou chtít, můžou se s námi bavit a nechat se vtáhnout. Tak vám před těmi svátky přeju, ať aspoň na jedné předvánoční akci zažijete vtažení do děje a ať jste spokojeni s koncertem jako celkem. Příležitostí by mělo být víc než dost.