Dobří klokani se vracejí!

AC/DC se zase jednou vysmáli všem těm ret ohrnujícím kritikům, kteří je za jejich tradiční a neměnnou rock'n'rollovou jízdu vytrvale kritizují. Deska Black Ice, která na pultech zamrzla už loni na podzim, totiž ovládla žebříčky prodejnosti většiny zemí. V České republice se stala druhým nejprodávanějším albem loňského roku a celosvětově se s pěti milióny prodaných kusů vyšvihla na bronzové místo. Fanoušci hardrockové legendy tak opět potvrdili známé hudební rčení - nač kupovat klokana v pytli, když brod je ještě daleko.

O nehasnoucí oblibě skotsko-australských ejsíček hovoří i našlapané turné, které pětice veteránů odstartovala loni na konci října v Severní Americe. Evropskou část šňůry zahájí příští středu v norském Oslu a k radosti českých fanoušků doputují 17. března i do pražského Edenu. Lístky na koncert zmizely během dvou dnů, i proto je teď  čas na ohlédnutí za aktuální deskou, díky které ostřílení protinožci zatopí pod sešívaným kotlem.

Studiovku Black Ice dělí od jejího předchůdce dlouhých osm let, což je v historii kapely vůbec nejdelší pauza mezi nahrávkami. Nestojí za ní však žádná autorská ani finanční krize, ale vážné zranění ruky basáka Cliffa Williamse. Čekání se ale fanouškům vyplatilo - AC/DC jim totiž v patnácti skladbách servírují zvukově vypilovanou desku, která by sice možná nějaký ten střih snesla, nedá se však říct, že by obsahovala písně zapáchající vatovinou.

Svou bezmála hodinovou volnou jízdu na Black Ice AC/DC zahajují pořádně našlápnutým otvírákem Rock'n'Roll Train. Na pomalejší dvojce Skies On Fire sice zatápí pod kotlem o něco obezřetněji, pověstným řinčivým zvukem a energickou smrští však zásobují posluchačské uši i nadále. Osvědčený hudební model s nálepkou AC/DC zdá se nezklame - jednoduché, chytlavé a úderné refrény, tvrdé syrové riffy, vykleštěný chraplák Briana Johnsona a kytarové orgie bratrů Youngových zabírají už přes třicet let a nejinak je tomu na možná největší hitové ledovce Big Jack nebo bojové „vybrnkávačce" Spoilin' For A Fight. K největším tvrďákům desky patří basou našlápnutý song War Machine, hardrockový zavírák Black Ice nebo (ne)nápadná kopírka Rocking All The Way (ex-Highway To Hell).

I přes poněkud delší stopáž jede cédéčko od začátku do konce, menší přibrzdění přichází s australskou dolarovkou Money Made, asi nejvyměklejší záležitostí Anything Goes nebo nezvyklému baladovému zasnění Rock'n'Roll Dream. V patnácti stopovém tracklistu se těžko hledá song, který by vyčníval - a to jak do té kladné, tak i záporné roviny. Přesto se na desce najde pár skvostů. Já bych k nim určitě zařadila originální elektrické blues Stormy My Way, texaského Decibela (úprava vousů: ZZ Top) a nefalšovaného černého koně na bruslích alias She Likes Rock'n'Roll, při jehož tanci by snad řepou házel i poručík Kojak.

Australští elektrikáři na Black Ice opět zastavili čas a vybruslili z toho opravdu bravurně. Žádného trojitého rittbergera sice nevystřihli, ale pár pěkných piruetek by tam bylo. Suma sumárum - provedení za slušnou devítku, umělecký dojem sedmička a výsledek je jasný. Uvidíme se v Edenu.