Dobří tygři se vracejí
Úvod koncertu ale patřil dvacetileté vokalistce Florence Rawlings. Londýňanka s křišťálově čistým hlasem však předvedla i křišťálově čistý výkon, bez emocí a jakékoliv šťávy, který by bez nadsázky unudil i slušně uleželého nebožtíka. Co k tomu dodat? Než tohle, to radši nic...
Tom Jones odstartoval svůj koncert novinkou Sugar Daddy, kterou mu „na tělo" napsali irští velikáni Bono a The Edge z U2. Aktuální desce 24 Hours věnoval charizmatický zpěvák poměrně dost prostoru, největší úspěch ale tradičně sklidily osvědčené hity, kterých má „šedý vlk" na svém kontě požehnaně.
Mezi prvními zazněl dramatický song s podtextem 007 zvaný ball... Thunderball... s příměsí nepopiratelného náboje, který rozhodně slepými nestřílí. Naopak menší rozpaky vzbudil duet Burning Down The House, který si Jones původně střihl se skandinávskou odbornicí přes pletené vesty Ninou Persson. Právě nevyhnutelné srovnání s originálem bývá v těchto případech vesměs nelichotivé a nejinak tomu bylo i tentokrát.
Dvě vokalistky totiž nesahaly švédské „kadrigan" ani po... zip. To byl však jeden z mála přešlapů jinak divoce pulzujícího večera. Tím druhým a opravdu fatálním bylo uvedení diskofilní ducárny Stoned In Love, která vyzněla spíš jako elektrotaneční fraška. Výrazný hlas Toma Jonese totiž v podobné slátanině působí nadmíru nepatřičně a doslova směšně... Jinak ale velšský tygr nezakopl.
Jedny z nejpříjemnějších chvil večera se roztančily v rytmu country - v čele s legendárními songy He'll Have To Go nebo něžně zelenkavým Green Green Grass Of Home. Vrchol pak přišel s kanonádou dobře známých hitů, kterými Tom Jones publikum zahltil v samotném závěru koncertu. Došlo tak na elegantní záležitost She's A Lady, kultovní „cockerovinu" You Can Leave Your Hat On, rozverný taneček It's Not Unusual nebo energii neztrácející kousek Sex Bomb, jehož účinek zpěvák podpořil i dvouknoflíčkovou košilovou exhibicí.
Dechberoucím vrcholem večera však byla Jonesova osobní zpověď Never, která na pár minut proměnila vysočanskou halu v magický chrám vedoucí do duše a krásy hudby...
Přestože to tak zpočátku nevypadalo, ukázal Tom Jones české metropoli i po osmi letech od své premiérové návštěvy pěkně ostré hudební zoubky. Navzdory větší koncentraci naslouchátek v hledišti a zabitý prostor plochy na stání, který však v závěru přeci jen „povstal, rozhýbal největší pražský hudební svatostánek tak, jako málo umělců před ním. Co dodat - tenhle tygr prostě tygrem, i když šedivým, zůstane.
