Docela dobré dílky debutové desky
Hned na začátku si ujasněme - David je pro mnohé fanoušky absolutním nováčkem, on ale vůbec žádný muzikantský nazdárek nebo nějaká soutěžní rychlokvaška není. Muzikou žije prakticky celých 25 let svého života. Od tří seděl s tátou u klavíru, v pěti už „zlobil", ale hlavně zpíval ve sboru Koťata, který v rodném Ústí nad Labem vedla maminka. Poprvé se i jako muzikant na veřejnosti představil v patnácti na školní vánoční besídce. O necelých šest let později už stál na opravdovém pódiu jako předskokan na turné Black Milk. Mladého zpěváka si tehdy všimla Helena Vondráčková a nazpívala s ním jeden song na svou duetovou kompilaci „Rendez-Vous". A za další rok se David podepsal i pod album ikony české pop music Karla Gotta, když na něj nazpíval doprovodné vokály. Pro tehdy bezejmenného zpěváka start jako hrom!
V dalších letech David napsal kupu písniček, předvedl je ve studiu producentovi Danu Hádlovi (kromě Black Milk dělal třeba také s Darou Rolins nebo Ewou Farnou) a začala více jak osmnáctiměsíční práce na debutovém albu. Ještě než se s ním David Deyl letos vydal před posluchače, stihl rozehřát dav na loňském pražském vystoupení Jamese Blunta. A teď je tady konečně Hlavolam! Takový název album, na kterém najdete dvanáct skladeb, dostalo.
„Otvírákem" desky je singlová Teď hned. Jasná rádiová pecka, refrén „s kyticí růží za dveřma" si chcete hned broukat taky, jen musíte pochytat trošku nestandardně poskládaná slova v jeho další části. Když už jsme u textové složky - na tu si David netroufl a svěřil ji ostřílenějším jménům. A tak se pod songy podepsali např. Petra Glosr Cvrkalová (píše např. pro Ewu Farnou), Tomáš Roreček (Kryštof, Chinaski nebo Ready Kirken) nebo Tomáš Jugi Staněk z UDG. Téma jako by dostali v zadání: vztahy. Možná by neuškodilo mít na desce i jeden song jen tak „o ničem".
Srovnání Davida Deyla s Tomášem Klusem je liché, nejde srovnávat hrušky a jablka, popíkáře a písničkáře s kytarou. Hodně se už v médiích propírala jiná rovnice, na jejíchž dvou stranách jsou D.D. a Marek Ztracený. I tady hledání rovnítka pokulhává, energie má na svém albu David na rozdávání, zatímco Markovi se kamsi ztratila. A to je jen jeden - ale ten zásadní - z rozdílů.
David Deyl mezi svými největšími vzory uvádí jména Ronan Keating, Patrick Nuo a Ryan Tedder. Nic proti tomu, skvělý výběr, jen mu do jejich slávy, úspěchu, ale také umu ještě kousek chybí. Kdysi dávno (zeptejte se rodičů, kdy to bylo, třeba si vzpomenou) běžela v televizi vědomostní soutěž Deset stupňů ke zlaté. Davidovi ještě pár stupínků na vytoužený vrchol schází. Ale vždyť je teprve na začátku, takže může do dalšího dílu směle postoupit i přes ztrátu nějaké té desítky, v tomto případě hvězdičky. Vždycky je přece lepší mít co vylepšovat, než se vystřílet hned na úvod.
6/10*
