JUGI z UDG BLOGUJE: Doubice
Už se stává pomalu tradicí, že první den soustředění se totálně zřídim. Letos to dopadlo ještě hůř než loni a předloni:) Může za to euforie. Přijedeme, vyházíme věci z auta a sedneme si do starých křesel v rohu hospody. V tu chvíli na mě dopadá pocit maximální spokojenosti z toho, že tady se nic nemění... Zkrátka, že Fabrika v Doubicích je pořád stará dobrá Fabrika v Doubicích. Člověku to někde v hloubi duše dodává pocit bezpečí. Ten je tak mocný, že vás zbaví ostražitosti a vy pak pijete pivo, do toho slivovici a do toho hulíte jednoho jointa za druhým, i když víte, že tuhle kombinaci vaše tělo nesnáší. Nejprve duše vítězí nad tělem, pak tělo nad duší a pak je hajzl a sprcha dva dny mimo provoz:)
Ve Fabrice je střed vesmíru. V dřevěném baru je kovová značka, která střed lokalizuje přesně. Asi to bude pravda. Minimálně to tvrdí místní a lidé, kteří jsem rádi jezdí. Jisté je to, že v Doubicích se vyskytují zajímaví lidé. Dříve o Fabriku pečoval Radim, nyní ji má na starosti Jarda, oba dost zajímaví svérázní borci. Zajímaví a tajuplní jsou i majitelé Fabriky Martin a Dominika, nečekaně se zjeví, nečekaně zmizí a zůstane mysterium. V čase mezi tím se mimochodem dozvíte, že Martin hrál například ve filmu Kawasakiho růže a že v Doubicích vznikly všechny filmy dua Hřebejk-Jarchovský.
Závojem tajemství je obestřena i Adéla, paní vrchní z nedaleké Staré hospody. Její pohled je smyslný a zárověn dvojsmyslný a používá pánskou voňavku:), což je nesmylsný:) Šílíme z ní:):)
Tohle místo mám prostě rád. Kromě pravidelných soustředění si sem občas zajedu na kole, protože máme chalupu v nedaleké České Kamenici. Moje ségra zde měla svatební večírek a já tady zažil večírků nezpočetně:) Je to místo, kam ještě nedolehl zrychlený, podnikatelský duch doby, který jen neustále dumá nad tím, jak monetizovat (převézt na peníze) jakýkoli potenciál. Snad sem ani nedolehne...
