Dual Shock je hiphopové album roku 2009

Moja reč patří k tomu nejlepšímu, co slovenský (ale i český) hiphop má. Úplně to neplatí o jejich živých koncertech, které spadají spíš do průměru. Desky i zmiňované mixtapey jsou v rámci regionu střední Evropy velmi povedené. Rappeři Supa a Delik jsou vtipní, příjemně drzí a hlavně nejsou hloupí. Honí si svá ega, ale tak nějak zdravě. Přitom nejsou zrovna dvakrát nejslušnější. Hlavními tématy jejich textů jsou mravokárné ale vtipné poučky, jak už jsme u slovenských rapperů běžně zvyklí. Moja reč na to jdou ale trochu jinak. Nejdůležitější pro ně není pourážet všechny okolo, ale sdělit odkaz, že ať je kdokoli jakýkoliv, ať zůstane svůj a stojí si za každých okolností za svým. Jinými slovy, ať každý používá mozek. Supa s Delikem se navážejí také do nacionalistů, kteří se schovávají za národní vlajku. Proti tomuhle sdělení nelze nic namítat. Horší je to už, když se naváží do lidí, kteří se jim kdysi vysmívali a dnes je napodobují. Tohle vyčpělé téma mi přijde v roce 2009 absolutně neaktuální a nudné.

Velkým tématem Dual Shocku jsou ženy. Když rappeři promlouvají k něžnějšímu pohlaví, je radost je poslouchat. Slyšet rýmy, kde do sebe naráží machismus obou rapperů s jejich posvátným obdivem k ženám, je velice zábavné. I takoví týpci, jako jsou Supa a Delik, dokáží přiznat, že (nejen) jejich svět neřídí muži. Škoda jen, že Moja reč nedali větší prostor nějaké zpěvačče k vokálům. Ženský příspěvek na desku by mohl být také zajímavý. A že na Slovensku je mezi zpěvačkami z čeho vybírat.

Co Dual Shock dělá zajímavou deskou, je to, že první disk je nahrán živými nástroji. Zde se o produkci postaral kytarista Jozef Engerer. Druhou polovinu mají na svědomí hiphopoví producenti, např. Wich, Mike Tafik, Abe, Ramon, D'tonate a další. Mezi featuringy najdeme Zverinu, Hugo Toxxxe a Jamese Colea, který mě už poněkolikáté nadchnul svým polozpěvem. Jen tak dál, Jamesi. Dalšími hosty jsou jihlavští Pio Squad, Otecko nebo s Mojou rečí stále častěji spolupracující Marián Čekovský.

Samozřejmě že by šlo z celkem dvaatřiceti tracků něco vyškrtnout, ale o žádné skladbě se nedá říct, že by byla podprůměrná. Moja reč potvrdila svou pozici a i díky tomu, že si drží svůj styl a nesnaží se zbytečně odbočovat někam jako například Vladimír518, myslím, že československá hiphopová deska letošního roku je na světě. Už jen trošku zamakat na živých vystoupeních a je jasné kdo je králem našeho hiphopu.