Electronica nemá zatím v Česku na růžích ustláno

Probrali jsme také přípravu dvojkoncertu Jitky Charvátové a skupiny Cartonnage, který proběhne v sobotu 19. prosince od 19:30 v La Fabrice a kde bude pokřtěna sólová deska Jitky - Feed My Lion. Všemu naslouchala fenka Anička.

Jak jste se vy dvě k sobě dostaly?

Jitka:  Seznámily jsme se spolu ve studiu Armina Effenbergera, který mi produkoval desku. Poprvé jsem Vandu poznala jako přítelkyni Armina, a pak jsme se potkávaly stále víc a víc. Spolupráce byla spontánní, Vanda mi navíc dělala featuring v jedný věci na desce. Padly jsme si do oka a zjistily jsme, že máme na hodně věcí, co se týče muziky, stejný pohled. Tak nás napadlo, že bychom ve spojení mohly zůstat a nějak ho nazvat, a tak vlastně vznikl projekt Big Demoiselles.

Vanda: To znamená velký slečinky, a to jsme my dvě.

Big Demoiselles je projekt jen  na večer 19. prosince v La Fabrice?

Jitka: Ne! To je na celý život (smích).

Vanda: Je to vlastně naše premiéra. Poprvé se představí Big Demoiselles jako klubová noc, která by chtěla postupně představovat české klubové elektronické projekty. Big Demoiselles je prostor, který se stále vyvíjí, mimo jiné pod stejnou značkou vydává Jitka své debutové album.

Jitko, prohlížel jsem si tvoje webové stránky a máš za sebou docela bohatou hudební minulost. V čem je to, čemu se věnuješ teď odlišný od toho, čemu ses věnovala v minulosti?

Jitka: Zásadní rozdíl je v tom, že dřív jsem přicházela do něčeho, co už bylo, někdo to vytvořil, dal tomu názor a tvar a teď jsem nahrála vlastní autorskou desku. Většinu písniček jsem složila sama a při nahrávání jsem se nemusela ničemu přizpůsobovat. S Arminem Effenbergrem jsme si moc rozuměli, je to muzikant a vizionář v jedný osobě. Rozumíme si i lidsky a oba jsme se hned shodli na tom, co chceme tvořit. V produkci Armina tak vznikla deska s prvky elektro popu, 8 bitu, ambientních nálad, ale i hip hopu.

Kromě Skyline jsi působila i v projektu Fiction společně s Mejlou Hlavsou. Mohla bys na něj zavzpomínat a přiblížit, jaký byl?

Jitka: Na albu jsem věnovala jednu věc jako vzpomínku na něj. Je to báseň Williama Blakea/The Tiger, kterou jsme s Fiction hráli. Je to zvláštní. Mejla už tu sice pár let není, přesto mám ale pocit, že to tak úpně není pravda. Jednoznačně byl výjimečná osobnost, Indián, k čemuž se hrdě hlásil a ryzí člověk, který zůstal v takovém chlapeckém bdění. Měl neskutečný smysl pro humor a na koncertech bylo vidět, jak ho lidi fakt milují.  Mně bylo devatenáct let, i když jsme spolu pracovali jen čtyři roky, určitě ten můj „budoucí svět a pohled na něj"  poznamenal.

Cartonnage mají kariéru na české poměry celkem slušně rozjetou. Hudba, kterou dělají, by se v západní Evropě dala brát jako kvalitní pop. Jsou pro vás další elektro kapely spíš konkurencí, nebo podporujete jejich vznik a rozvoj a bereš to tak, že spolu můžete silněji prorazit k větší šíři publika?

Vanda: Použivat slovo kariéra v kontextu české elektronické muziky je fakt  legrační. Máš pravdu, že to, co hrajeme my tady, se ve světě bere jako mainstream. Stačí zajet třeba jen na Slovensko. I tam se to bere jinak. Například  když máme jakoukoliv novinku, tak jako první se nám ozvou slovenští novináři.  V Česku se hraje to, co se hraje, na druhou stranu věřím , že se to změní. Roste generace lidí, kteří už mají jiný názor na muziku, mají přístup k internetu a potažmo k mnoha zdrojům kvalitní muziky. A pokud jde o tu konkurenci, pokud se to tak dá vůbec říct, tak je určitě výborný ji mít. Čím víc tady bude, tím jedině líp.

Slyšel jsem, že česká rádia jsou příliš zabrzděná, a strašně se bojí hrát něco nového. Navíc řeší to, že pokud něco hraje stanice XY, tak proto to nemůže hrát stanice YZ, a naopak. Pro jedny je jedna věc strašně popová, pro druhá je ta stejná věc zase moc alternativní.

Jitka: Léta jsem dělala v různých rádiích a můžu potvrdit, že jsme stále odlišní oproti vyspělejší části Evropy. Například na Slovensku je ten vývoj víc vepředu, než u nás. To se týká třeba i Slavíků. Nikdo z mladší generace k tomu už dnes opravdu nemá vztah ani zájem a přesto tady pořád dojíždí vazby z minulosti. Tak to vypadá i v rádiích, která mají obavu pouštět něco nového, což bohužel neodráží realitu. Třeba na festivalu uvidíte spoustu kapel, které fungují a lidi znají jejich věci nazpamět. Přitom jsou brány jako underground a jsou jakoby schovávaný a mají problém se dostat do nějakých větších rotací v rádiích. Je to strach těch rádií, aby nepřišla o posluchače, protože i rádio jako médium prožívá svou krizi. Internet má velmi silnou pozici díky mladé generaci, která teď nastupuje.

Tak pro zajímavost můžete říct nějaká světová jména, kdo dělá elektro a kdo je veřejně známý? Třeba si hudební dramaturgové a vlastníci rozhlasových stanic uvědomí, o koho přicházejí.

Vanda: Ale tak rádia elektroniku hrají. Hrají např. Mobyho, Bassement Jaxx, Depeche Mode a další. Tu méně komerční u nás, kromě výjimek, neuslyšíš. Bavíme se pořád o elektronice, ale musíme si uvědomit, že to, čemu tady tak říkáme, je o pár stovek kilometrů dál normální mainstreamový pop s elektronickými prvky.

2. část rozhovoru si můžete přečíst příští týden. Jen pár dní po křtu CD Jitky Charvátové 19. prosince v La Fabrice.