Korn: Češi, díky za vaši loajalitu!
Ahoj, vítej zpátky do České republiky, jestli se nemýlím, je to letos popáté, co jste s Korn u nás, jak se vám tu vlastně hraje?
Za sebe můžu říct, že je to jedno z mých oblíbených míst na světě, je to moc krásná země, chci do Čech někdy přijet na dovolenou, někdy si i říkám, že bych se sem na stará kolena rád odstěhoval.
Co máš radši, města, jako je například Praha nebo Ostrava, nebo spíš venkov?
Mně se u vás líbí oboje, jak venkov, tak specifičnost života ve městě, jsou úplně jiné než ty americké.
Vraťme se do tvého dětství - vždycky jsi chtěl být muzikantem nebo tě to táhlo úplně někam jinam?
Vyrůstal jsem v domě s otcem, který byl muzikant, a všechny zkoušky probíhaly tehdy u nás doma... Takže jsem fakt muzikantem být nechtěl, protože jsem byl v té době hudbou doslova přesycený. Chtěl jsem se stát profesionálním motokrosařem. Byl jsem do toho fakt zažranej, tak deset let. A až pak jsem se začal trošku věnovat i muzice. Nakonec sem ji začal mít rád a musel sem se rozhodnout, co vlastně budu dělat.
Korn v Praze provětrali svého vetřelce
report a fotogalerie z pražského koncertu
Proč ses teda rozhodl pro muziku? Stál za tím nějaký moment, který tě přesvědčil?
Můj táta byl kytarista, a někdy v 80. letech jsem za ním ze zvědavosti zašel a říkám mu: Dokázal bys mi ukázat, jak zahrát tohle? Nepamatuju si přesně rok, ale tu skladbu ano. Byla to Last In Line, kterou tehdy hráli Dio. On si ji poslechl a prostě ji zahrál. Já nechápavě koukal, a říkám si, jak je možný, že si to jednou poslechne a hned to takhle dá? Ukázal mi, jak na to, a já si uvědomil, že takhle se můžu naučit hrát cokoli, a tak jsem začal pořádně cvičit.
Určitě to není poprvé co vystupujete s Ozzym na jednom pódiu, jaký je to pocit? Vzpomeneš si ještě, jak si se cítil před prvním hraním s touhle legendou?
Jojo, odehrál jsem si svoje a diváci byli fakt nadšený z mojí basy, protože na mě pořád pokřikovali. Když jsme pak dohráli, nasadil jsem si kapucu a šel si nenápadně stoupnout do prvních řad mezi ně, abych si užil Ozzyho vystoupení. Připadal jsem si skvěle, úplně jako natěšené malé dítě.
Zkusíš mi z tvého pohledu srovnat hraní v hale a hraní na festivalu, preferuješ jedno z toho?
Na fesťácích mám rád takové ty obrovské masy lidí, které před tebou stojí. V uzavřeném prostoru je to pak takové intimnější, a rozhodně tam nikdy neucítíš tu sílu davu, jako pod širým nebem. Na druhou stranu můžeš mít v hale daleko propracovanější světelnou show a další efekty.
Řípfest: Když jde Ozzy pro kukuřici do Nazarethu
Viděl jsi teďka v poslední době nějaký film, který by si nám chtěl doporučit?
Kámo, to je dost dobrá otázka, počkej musím se zamyslet. Ne. (smích)
A co takhle CDčko?
To je v týhle době těžký říct, většina lidí nosí svůj iPod a v něm má tak 6 tisíc skladeb, každou z jiného stylu. Co máš rád třeba ty, u čeho by si chtěl začít?
Já mám rád například jazz.
A máš ho v iPodu?
Nemám a právě to je na tom to kouzelné. Mám pár oblíbených jazzových CDček, na kterých miluju ten pocit, když je čas od času vyndám z krabičky, strčím do přehrávače a zmáčknu Play. Prostě si užívám ten rituál. Pak mám samozřejmě iPod, kde točím, jak si říkal, těch 6 tisíc tracků nejrůznějších stylů.
Je to legrační, protože směřováním téhle otázky jsi mi připomněl moje poslední bassové album Bassically. Jsem to já a pár dalších baskytaristů, v takovém jazzovém propojení s prvky funku, myslím, že by se ti kámo fakt líbilo.
Myslíš?
Strašně snadno se poslouchá, je to prostě posluchačsky nenáročný materiál, poslechni si ho někdy.
Díky za doporučení, když se vrátíme zpět ke Korn, je nějaká specialita, bez které se před koncertem nikdy neobejdeš? Jídlo, pití nebo talisman?
Asi ani ne, co se týče jídla, jestli se to tak dá nazvat, mám takovej menší kontejner na bonbóny se spoustou přihrádek, kterej si vždycky schovám vzadu na pódiu a v pauzách mezi hraním si tam odbíhám dát něco sladkýho. Každopádně to nejsou čokoládový sladkosti, ale spíš nejrůznější gumové věci a podobně, co se dá dobře žužlat. (smích) Jo a taky musím mít žlutý ucpávky do uší, to je asi jediná nutnost. Jiný mít ani nemůžu, mám nějaký u sebe (prohledává kapsy), ne nemám, promiň.
Neměls někdy pocit, že už jsi vším tím koncertováním unavený a že prostě skončíš?
Zajímavý na tomhle je to, že jsem vlastně nikdy tu muziku dělat nechtěl, jak už jsem ti říkal - a stejně se pořád jako muzikant necítím, ale ona si vždycky našla cestu do mého života. I když jsem na ni totálně kašlal. Jako bych jí nemohl utéct.
Myslíš tím snad osud?
Přesně tak, kámo, ať jdu kamkoli prostě mě provází. Takže i kdybych chtěl skončit, stejně bych jí nejspíš neutekl. Když si vezmeš tuhle naší minitour, máme po Evropě jen tři koncerty, já si vzal doma dvě basy a jel vlastně na výlet. Jsem asi jediný člověk hrající v nějaké kapele, který se nepovažuje za muzikanta, je to vlastně dost divný, protože mně nezáleží na tom, jestli budu hrát, a přesto nakonec trávím nad různými projekty spoustu času a pořád hraju, hraju a hraju.
Na konec bych pro tebe měl malý úkol, dám ti tužku a papír, zkusíš na něj napsat malý vzkaz českým fanouškům skupiny Korn?
Hele moc rád. (během psaní přijde do autobusu tour manažer Korn)
Hele píše se loajalita s A před L nebo naopak?
(manažer začíná hláskovat) R-O-Y-A -L...
Fieldy: Cože? R? v loajalitě?
manažer: Jó, loajalita (loyalty), já myslel královská výsost (royalty). Takže L-O-Y-A-L-T-Y.
Fieldy: To víš, nejsem moc dobrý v hláskování, od toho máme manažera. (smích)
Tak tady to máš: Všem z Česka, jste vážně skvělý! Díky za vaši loajalitu! Fieldy - Korn
Díky moc a hlavně dneska nezmrzněte.
Pokusíme se, užij si koncert.
