Frequency 2010 - Top 10
Rakouský hudební svátek se vydařil na jedničku - téměř obdivuhodně působí fakt, že se avizovaný line-up proměnil jen pramálo. Z hudebního pavouka odpadli Black Rebel Motorcycle Club - ti museli své vystoupení odvolat na poslední chvíli. Důvodem byla smrt Michaela Beena - frontmana skupiny The Call a otce basáka BRMC Roberta Levona Beena.
A co patřilo během tří hudbou napěchovaných dní k tomu nejlepšímu?
Mimořádná hudební zásilka z ostrovů nezklamala. Matt Bellamy a jeho parťáci měli tohle léto hodně na pilno - ukázali se mimo jiné na Glastonbury, Szigetu, Rock am Ring a stejně tak i na Rock for People. Přes kopírák sice nejedou - k tomu nejlepšímu ale tradičně patřily hitovky Time Is Running Out, Starlight nebo Knights Of Cydonia. Svou roli headlinera prvního dne jak jinak než potvrdili...
Útok headlinera druhého dne nebyl tak masivní, jak se očekávalo - naopak za Muse zaostal o parník. Jedním z důvodů byl bezpochyby i fakt, že průkopníci trip hopu neměli zdaleka takovou kulisu - namísto aby diváků pod pódiem přibývalo, mizeli úprkem pryč. A to přesto, že zazněly klasiky Teardrop a Unfinished Sympathy.
Poslední z trojice headlinerů nezklamal - Die Toten Hosen jsou v německy mluvících zemích zárukou úspěchu, a to i přesto, že už mají své nejsilnější roky za sebou. Na Frequency ze své nadité hitové pokladnice vyskládali klasiky jako Zehn kleine Jägermeister, Hier kommt Alex nebo Alles aus Liebe. Ze zatím poslední dva roky staré studiovky přihodili pilotní singl Strom. A nechyběla ani vzpomínka na Bonnieho & Clyde.
Tajfun zvaný Skin se letos prohnal i Hradcem Králové - a na síle neubral ani v Rakousku. Nechybělo temperamentní hecování, oblizování mikrofonu, pochůzka publikem i laškování s kameramany. Už na Rock for People Skunk Anansie potvrdili, že nepatří k mnoha vyčichlým reunionům, ale mají stále co nabídnout. A na Frequency tohle zjištění zpečetili...
Pořádnou elektro masáž návštěvníkům přichystali La Roux. Alfou a omegou vystoupení byla jak jinak než excentrická zpěvačka Elly Jackson. Jedna z nejproslulejších zákaznic kadeřníka Marge Simpsonové zaujala jak svými vizuálními... tak i hlasovými přednostmi.
Parta kolem charizmatického hereckého "rváče" sklidila na všech svých letošních festivalových štacích velký ohlas. Zaslouženě. Jared Leto opět hecoval svým oblíbeným způsobem „Make some noise", který snad používá i místo slůvka děkuju. Co ale obměňuje s řádnou vytrvalostí, jsou jeho účesy. Zatímco v Praze se letos na jaře představil s tmavým porostem a indiánským make-upem, na Rock am Ring hořel před pár měsíci jako Brandejs a na Frequency byl pro změnu za blonďáka... Co na tom, tenhle týpek bude mít charizma i jako Kojak.
Serj Tankian je kapitolou samou pro sebe - ďábel v bílém, bývalá tvář metalové bandy System of A Down s orchestrem za zády... Co se mu ale nedá upřít - jakmile spustí svůj zvučný hlas, máte husí kůži a vyhlížíte apokalypsu. Do programu jako obvykle zařadil i pár mistrovských děl z repertoáru mateřské kapely, sázka na jistotu...
Pionýři new rave Klaxons se s tím obvykle nemazlí - a výjimkou nebyla ani Frequency. Parta pod taktovkou Jamieho Reynoldse svůj setlist tradičně okořenila vydařeným coverem It's Not Over Yet, do škatulky „to nejlepší" pak zapadla i hitovka Golden Skunks. Mýtus budoucnosti může zdárně pokračovat, nová deska Surfing The Void leží na skladě rovný týden...
White Lies alias Depešáci v bílém potvrdili, že jsou kapelou budoucnosti. Jeden z největších hudebních objevů loňského roku si naštěstí nedal vavřínového šlofíka a jede dál - a co je zásadní, neodolatelný není jen ve sluchátkách... A nejsilnější momenty? Rozhodně a podle předpokladů hity Death, To Lose My Life a Unfinished Business. Příště by to chtělo jen jediné - míň světla!
The Gaslight Anthem do St. Pölten dorazili jen pár dnů po svém pražském klubovém vystoupení. Americká punk rocková parta už si v minulosti odbyla větší koncerty a představula se i po boku svého fanouška a idola v jednom alias Bruce Springsteena. Její rakouská frekvence ale nebyla tou nejlepší - naopak v souboji s tou českou dostala pěkně na frak. Jak by ne, když proti ní stálo hned několik faktů - světlo, vedlejší scéna a vlažné publikum. I tak ale patřili Gaslight Anthem k tomu nejlepšímu. Holt STS Chvojkovice Brod.
