Gossip jsou rockové hvězdy bez záře
Ironie. Kapela, která vycházela na podzemním „udělej si sám" labelu Kill Rock Stars má být oněmi rockovými hvězdami, na které mířila devítimilimetrovou hlavní. Za všechno může průlomový hit Standing In The Way Of Control, jež chytlavě propojoval punkový drajv s tanečním rytmem a disco basovou linkou v neučesané podobě. No, a pak je tady Beth Ditto, excentrická lesba s tonáží železničního vagonu a ostrým jazykem, který tak přitahuje pozornost médií. Zkrátka magnetická osobnost a důkaz, že i lidé s - ehm - nestandardní figurou mohou být módními ikonami a předmětem nápodoby. Nebo právě proto, jestli mi rozumíte - prostě umět vystoupit z řady, to se počítá. A Beth vystupuje z řady i svým nesmírně dravým a energickým zpěvem. Zkrátka umělým hvězdičkám, které bez playbacku nedají čistou notu nebo kuňkají jak podvyživené žabky a ještě s pomocí auto-tune, se může škodolibě smát. A že to umí.
Gossip byli odjakživa rozhýbaná kapela, stavějící hlavně na rytmu, ale nikdy se nesnažili být tolik taneční s rovným jednoduchým beatem. Music For Men trpí typickým post-hitovým syndromem a snaží se všelijak napodobit zatím jediný mainstreamový zásah kapely. Jenže bez úspěchu a s pocitem, že dost věcí připomíná náčrtky. Ta ledabylost má být chtěná a cool, jenže...
Slibně začínající úvodní skladba Dimestore Diamond vytváří riffem napjaté očekávání. Beth s kapelou slibují, co nepřijde...žádná gradace či vtipná tečka. Něco tomu chybí, stejně jako singlu Heavy Cross s nedotaženým melodickým nápadem. Když chcete dělat moderní ukřičenou podobu starého soulu, nemůžete se vzdát jeho dalších atributů, bez nichž nefunguje. Ačkoli má Beth úchvatný hlas - kdyby nebyla za mikrofonem, byl by to daleko větší propadák - v refrénech je příliš osamocená a chybí jí sbory nebo nějaká aranž, která by na její křik reagovala.
Úsporný přístup je Rubinovou specialitou, ale nahrávka až příliš odhaluje, jak kapele chybí plnohodnotný kytarista. Rytmická sekce má přesvědčivý tah, jenže právě kytara zůstává využita jen zčásti a syntezátory spolu se surovými elektronickými efekty se málokdy spojí se zbytkem. V temné Four Letter Word hrají syňtáky dokonce hlavní roli, jenže opět putují odnikud nikam. Deska je o base, dobře udělaných bicích a nějaké divné univerzální hnědé omáčce (řídkou stolici jsem zase nemyslel).
Heslovitost textů štípe na stejných místech, kde už mají posluchači modřiny z předchozích škodolibostí Beth - tehdy se do nich pouštěla alespoň s odzbrojující vervou. Nově zpívá s podobným nadšením (a doufám, že i s ironií) ve věci Pop Goes The World o tom, jak Gossip dobijí hitparády. Verše skutečně berou v potaz dolní inteligenční hranici posluchačských mas: „For once, we'll do what come naturely - we'll approach it casually with no apology - for once we will have the final say - goodbye to yesterday, because we know we're hear to stay - Pop, pop, pop goes the Word - new sensation - Pop, pop, pop goes the world - new creation". Tohle vážně není cool. Kdyby to bylo v hot disco balení a od někoho jiného, neřeknu ani popel a budu se kofolově usmívat, jak Michal David z přebalů svých desek, jenže tahle kapela vážně bývala celkem punk. Gossip nepřišli jen o The ze svého názvu.
Music For Men mělo zůstat EPčkem, protože 45 minut si vážně neobhájí. Nevím, pro koho byla předchozí alba Gossip, že až tuhle nazvali „pro lidi". Třeba příští desku nahrají pro klingonce, nemusela by být tak nudná.
5/10
PS: Jestli chtete indie rock se soulovým a tanečním nádechem, dejte si raději třeba The Noisettes.
