Pražskému koncertu Guano Apes se nedalo nic vytknout

Dvě vystoupení v Česku za jednu sezónu nejsou pro Guano Apes sebevražednou záležitostí. Tahle kapela se tu totiž těší velké oblibě. O jejím řízném rocku v kombinaci se skvělým zpěvem Sandry Nasic slyšel už snad každý. Navíc, kdo by nechtěl vidět krásnou Sandru naživo, že?

Jako předkapelu kdosi zvolil absolutně neznámou norskou skupinu s názvem 22. Čtyřčlenné partě ve složení zpěv, basa, kytara a bicí se nedala upřít invence a hudební um. Její hudba byla kombinací psychedelických zvuků, melancholie a jakoby moderní dekadence, zároveň se však snažila být tak nějak progresivní. Ale co je podstatné, jako hecovač fanoušků na hlavní hvězdu večera nezafungovala. Byl to zkrátka divný zážitek, který se absolutně neslučoval s charakterem akce. Ti, kteří si pod pojmem „norská kapela“ představovali pokreslené antikristy mající na účtu minimálně dva zapálené kostely, raději postávali venku...

Všechno šlo ale naštěstí podle udávaného časového harmonogramu a ve čtvrt na deset nastoupili na pódium Guano Apes, vítal je klub plný zvednutých rukou. Otvírákem byla překvapivě jedna z pomalejších skladeb Quietly, což působilo tak, jako by se kapela potřebovala trochu rozcvičit. Pořádné tempo nabral koncert až s druhou písní, pilotním singlem z aktuálního alba Bel Air (recenze), Oh What A Night. Následovaly You Can't Stop Me a hymna všech fanoušků skupiny – Open Your Eyes. Refrén v sále zpíval snad úplně každý.

Následoval blok představující skladby z poslední desky, takže zazněly Sunday Lover, Fire In Your Eyes, She's A killer, Tiger, All I Wanna Do, When The Ships Arrive, Fanman... Ti, co album Bel Air neznají, si nejspíš posteskli, že není set trochu víc proložen staršími kusy. Na druhou stranu je ale pochopitelné, že se skupina během turné snaží novinky co nejvíc podporovat.

Závěrem koncertu se Guana vrátili k tomu nejosvědčenějšímu a zahráli známou cover verzi od Alphaville Big In Japan. Samozřejmě nechyběla ani legendární skladba Lords Of The Boards.

Guano Apes potvrdili, že mají v Česku velkou fanouškovskou základnu a že se jejich hudba u nás prostě poslouchá. O to nepochopitelnější je fakt, že se koncert konal v malém sálu na Vltavské. Nebylo proto překvapením, že byl dlouho dopředu vyprodán.

Co dodat závěrem? Guano Apes byli skvělí, jejich vystoupení se snad nedalo nic vytknout. Zvuk táhnul všechno, co měl a nic mu nechybělo (naštěstí ani basa, což zvláště u Guan potěší). Zásadní poznatek je ten, že Sandra zní naživo skoro stejně jako z desky a vypadá skoro stejně jako z promo fotky. Je prostě dobrá.