JUGI z UDG BLOGUJE: Historky z natáčení
Odtud hned do cirkusu na finální zvukovku (stavěli a zvučili jsme už v předvečer) a následnou generálku. Na třináctou hodinu byli svolaní všichni naši hosté a v plánu bylo dát si celý koncert nanečisto, včetně všech nástupů artistů i hostů. Generálka nakonec vůbec neproběhla, jelikož se nepodařilo včas rozchodit ledstěnu za námi a nabraný materiál by nám byl tudíž na prd:)
Nicméně trošku jsme ještě potrénovali hostovačky, ujasnili si nástupy a šestá hodina byla tu. To se přiřítil Tomáš z Musiq1 a hned pak Marcelka se štábem t-music chart. Hrozně mi vyhovoval rychlý sled dne, protože pět minut před nástupem na stage jsem si uvědomil, že jsem ještě nestihl být nervozní. Pak to trošku přišlo, ale hned zase zmizelo, protože přivítání od fanoušků jako by oznamovalo, že tohle nemůže dopadnout špatně:)
Zážitky s koncertu Vám popisovat nebudu:) Buď jste tam byli a nebo si pořídíte dívko:) Navíc to byl stejně nepopsatelnej zážitek. Za vyprávění ale určitě stojí cesta na afterpárty do Akráče. Jelikož jsem si hned po koncertě dal dvě píva a slivku, byl jsem rád, když se fotograf Vašek nabídl, že nás odveze mojí károu. Varoval jsem ho před svým vozem, ale uznávám, že nemohl tušit do čeho jde. Když prší, Volvik mlží vše, co jde zamlžit. Problém bývá hlavně s předním sklem a zpětnými zrcátky:) Odmlžování nefunguje, hadr nepomáhá. Stěrače jsou zpuchřelé, přehled o dění na vozovce tedy nulový. Přejíždet bezpečně z pruhu do pruhu nemožné:). Ztratili jsme se ještě na place před cirkusem. To je něco jako zabloudit na parkovišti před Kauflandem:)
23 let stará gangsterská kára totálně narvaná taškama a kostýmama unaveně seděla na zadku, drhla zastěrkama o silnici a musela vypadat ukrutně podezřele. Taky že jo. Florenc, houkačka, stopka, kontrola. Týjo. Řidič nebyl nalitej, ale měl v sobě jednoho panáka, mám propadlou zelenou kartu, ve čtyřmístném autě sedělo pět lidí. Do toho kontrola občanek (Volt má propadlou), dejchání, kontrola technické a evidenčního čísla vozu. Ještě, že nechtěli vidět povinnou výbavu. Nemám:)
Uf, vše ok jedeme dál, těšíme se na pívo. Stoupáme k Akropoli, houkačka, stopka, kontrola podruhé. Vše nanovo. Opět všechno prošlo, vlastně ani nechápu, jak je to možný. After fajn. Domů jsem dorazil v šest a spokojeně usnul a spal a spal.
Druhý den byl svátek, takže jsem měl jedinný úkol, dát dokupy kostýmy, aby na Barrandově nebyl problém. Na chvíli jsem znervózněl. Chyběla mi principálská hůlka, kterou měl Adam půjčenou ke kostýmu, ale ani ji nepoužil. Zjišťuji tedy, zda nezůstala v cirkuse a po chvíli mi mi volají, že hůlka se našla. Ráno tam frčím a když se blížím k šatně vykoukne jeden z dělníků, kteří právě bourají Cirkus, zubí se a nese mi moji paličku se slovy „Tady je ta ztracená hůlka“...
Chodím okolo všudypřítomným bahnem a vyhlížím hůlku. Pak zahlédnu artisty. Dost mě překvapilo, že makali v dešti a bahně na bourání stanu. V cirkuse každý dělá všechno. Nikdo se nefláka a nehraje si na hvězdu. Jsou to hrozně sympatický lidi. Mám pocit, že mají ve tváři svou vlastní historii. Nezávislou na zemi, kde se narodili. Jsou od nikud a odevšad. Chvilku si ze mě dělají srandu, ale pak mi Láda hůlku vrací i když je trochu zklamán, že přišel o novou rekvizitu.
Vyjedu na hlavní. Houkačka,stopka, kontrola.
Policajt: „Co vezete v kufru pane řidič?“
Já: „Kostýmy.“
Policajt: „A co ta tyč?“
Já: „To je kouzelnická hůlka“...
Policajt: „Jste kouzelník?“...
Já: “Ne... bubeník"...
Policajt: „Požil jste alkohol“
Já: „Ne.“
Policajt: „Vyplázněte jazyk!“
Plazim a pak se ptám: „Proč?“
Policajt se směje a říká: „Drogy... Můžete jet.“
JUGI z UDG BLOGUJE: Lama s velkým "L"
JUGI z UDG BLOGUJE: Výlet do Bratislavy JUGI z UDG BLOGUJE: Report z turné JUGI z UDG BLOGUJE: Štěstí v kontextu JUGI z UDG BLOGUJE: Monte Negro
